Psalmorum 90
1 oratio Mosi hominis Dei Domine refugium tu factus es nobis in generatione et generatione
Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2 priusquam montes fierent et formaretur terra et orbis a saeculo usque in saeculum tu es Deus
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3 ne avertas hominem in humilitatem et dixisti convertimini filii hominum
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4 quoniam mille anni ante oculos tuos tamquam dies hesterna quae praeteriit et custodia in nocte
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5 quae pro nihilo habentur eorum anni erunt
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6 mane sicut herba transeat mane floreat et transeat vespere decidat induret et arescat
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7 quia defecimus in ira tua et in furore tuo turbati sumus
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.
8 posuisti iniquitates nostras in conspectu tuo saeculum nostrum in inluminatione vultus tui
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9 quoniam omnes dies nostri defecerunt in ira tua defecimus anni nostri sicut aranea meditabantur
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10 dies annorum nostrorum in ipsis septuaginta anni si autem in potentatibus octoginta anni et amplius eorum labor et dolor quoniam supervenit mansuetudo et corripiemur
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11 quis novit potestatem irae tuae et prae timore tuo iram tuam
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12 dinumerare dexteram tuam sic notam fac et conpeditos corde in sapientia
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13 convertere Domine usquequo et deprecabilis esto super servos tuos
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14 repleti sumus mane misericordia tua et exultavimus et delectati sumus in omnibus diebus nostris
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15 laetati sumus pro diebus quibus nos humiliasti annis quibus vidimus mala
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16 et respice in servos tuos et in opera tua et dirige filios eorum
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17 et sit splendor Domini Dei nostri super nos et opera manuum nostrarum dirige super nos et opus manuum nostrarum dirige;
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
