Psalmorum 62

1 in finem pro Idithun psalmus David nonne Deo subiecta erit anima mea ab ipso enim salutare meum

Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

2 nam et ipse Deus meus et salutaris meus susceptor meus non movebor amplius

Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.

3 quousque inruitis in hominem interficitis universi vos tamquam parieti inclinato et maceriae depulsae

Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

4 verumtamen pretium meum cogitaverunt repellere cucurri in siti ore suo benedicebant et corde suo maledicebant diapsalma

Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. (Sélah)

5 verumtamen Deo subiecta esto anima mea quoniam ab ipso patientia mea

Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

6 quia ipse Deus meus et salvator meus adiutor meus non emigrabo

Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

7 in Deo salutare meum et gloria mea Deus auxilii mei et spes mea in Deo est

V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

8 sperate in eo omnis congregatio populi effundite coram illo corda vestra Deus adiutor noster in aeternum

Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. (Sélah)

9 verumtamen vani filii hominum mendaces filii hominum in stateris ut decipiant ipsi de vanitate in id ipsum

Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

10 nolite sperare in iniquitate et rapinas nolite concupiscere divitiae si affluant nolite cor adponere

Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

11 semel locutus est Deus duo haec audivi quia potestas Dei

Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc,

12 et tibi Domine misericordia quia tu reddes unicuique iuxta opera sua

A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.