Psalmorum 104
1 ipsi David benedic anima mea Domino Domine Deus meus magnificatus es vehementer confessionem et decorem induisti
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 amictus lumine sicut vestimento extendens caelum sicut pellem
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 qui tegis in aquis superiora eius qui ponis nubem ascensum tuum qui ambulas super pinnas ventorum
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 qui facis angelos tuos spiritus et ministros tuos ignem urentem
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 qui fundasti terram super stabilitatem suam non inclinabitur in saeculum saeculi
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 abyssus sicut vestimentum amictus eius super montes stabunt aquae
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 ab increpatione tua fugient a voce tonitrui tui formidabunt
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 ascendunt montes et descendunt campi in locum quem fundasti eis
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 terminum posuisti quem non transgredientur neque convertentur operire terram
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 qui emittis fontes in convallibus inter medium montium pertransibunt aquae
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 potabunt omnes bestiae agri expectabunt onagri in siti sua
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 super ea volucres caeli habitabunt de medio petrarum dabunt vocem
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 rigans montes de superioribus suis de fructu operum tuorum satiabitur terra
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 producens faenum iumentis et herbam servituti hominum ut educas panem de terra
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 et vinum laetificat cor hominis ut exhilaret faciem in oleo et panis cor hominis confirmat
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 saturabuntur ligna campi et cedri Libani quas plantavit
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 illic passeres nidificabunt erodii domus dux est eorum
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 montes excelsi cervis petra refugium erinaciis
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 fecit lunam in tempora sol cognovit occasum suum
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 posuisti tenebras et facta est nox in ipsa pertransibunt omnes bestiae silvae
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 catuli leonum rugientes ut rapiant et quaerant a Deo escam sibi
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 ortus est sol et congregati sunt et in cubilibus suis conlocabuntur
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 exibit homo ad opus suum et ad operationem suam usque ad vesperum
Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 quam magnificata sunt opera tua Domine omnia in sapientia fecisti impleta est terra possessione tua
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 hoc mare magnum et spatiosum manibus; illic reptilia quorum non est numerus animalia pusilla cum magnis
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 illic naves pertransibunt draco iste quem formasti ad inludendum ei
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 omnia a te expectant ut des illis escam in tempore
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 dante te illis colligent aperiente te manum tuam omnia implebuntur bonitate
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 avertente autem te faciem turbabuntur auferes spiritum eorum et deficient et in pulverem suum revertentur
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 emittes spiritum tuum et creabuntur et renovabis faciem terrae
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 sit gloria Domini in saeculum laetabitur Dominus in operibus suis
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 qui respicit terram et facit eam tremere qui tangit montes et fumigant
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 cantabo Domino in vita mea psallam Deo meo quamdiu sum
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 iucundum sit ei eloquium meum ego vero delectabor in Domino
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 deficiant peccatores a terra et iniqui ita ut non sint benedic anima mea Domino
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
