Proverbiorum 5
1 fili mi adtende sapientiam meam et prudentiae meae inclina aurem tuam
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 ut custodias cogitationes et disciplinam labia tua conservent
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 favus enim stillans labia meretricis et nitidius oleo guttur eius
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 novissima autem illius amara quasi absinthium et acuta quasi gladius biceps
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 per semitam vitae non ambulat vagi sunt gressus eius et investigabiles
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 nunc ergo fili audi me et ne recedas a verbis oris mei
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 longe fac ab ea viam tuam et ne adpropinques foribus domus eius
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 ne des alienis honorem tuum et annos tuos crudeli
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 ne forte impleantur extranei viribus tuis et labores tui sint in domo aliena
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 et gemas in novissimis quando consumpseris carnes et corpus tuum et dicas
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 cur detestatus sum disciplinam et increpationibus non adquievit cor meum
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 nec audivi vocem docentium me et magistris non inclinavi aurem meam
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 paene fui in omni malo in medio ecclesiae et synagogae
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 bibe aquam de cisterna tua et fluenta putei tui
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 deriventur fontes tui foras et in plateis aquas tuas divide
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 habeto eas solus nec sint alieni participes tui
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 sit vena tua benedicta et laetare cum muliere adulescentiae tuae
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 cerva carissima et gratissimus hinulus ubera eius inebrient te omni tempore in amore illius delectare iugiter
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 quare seduceris fili mi ab aliena et foveris sinu alterius
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 respicit Dominus vias hominis et omnes gressus illius considerat
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 iniquitates suae capiunt impium et funibus peccatorum suorum constringitur
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 ipse morietur quia non habuit disciplinam et multitudine stultitiae suae decipietur
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
