Lamentationes 5
1 recordare Domine quid acciderit nobis intuere et respice obprobrium nostrum
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 hereditas nostra versa est ad alienos domus nostrae ad extraneos
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 pupilli facti sumus absque patre matres nostrae quasi viduae
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 aquam nostram pecunia bibimus ligna nostra pretio conparavimus
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 cervicibus minabamur lassis non dabatur requies
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Aegypto dedimus manum et Assyriis ut saturaremur pane
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 patres nostri peccaverunt et non sunt et nos iniquitates eorum portavimus
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 servi dominati sunt nostri non fuit qui redimeret de manu eorum
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 in animabus nostris adferebamus panem nobis a facie gladii in deserto
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 pellis nostra quasi clibanus exusta est a facie tempestatum famis
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 mulieres in Sion humiliaverunt virgines in civitatibus Iuda
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 principes manu suspensi sunt facies senum non erubuerunt
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 adulescentibus inpudice abusi sunt et pueri in ligno corruerunt
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 senes de portis defecerunt iuvenes de choro psallentium
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 defecit gaudium cordis nostri versus est in luctu chorus noster
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 cecidit corona capitis nostri vae nobis quia peccavimus
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 propterea maestum factum est cor nostrum ideo contenebrati sunt oculi nostri
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 propter montem Sion quia disperiit vulpes ambulaverunt in eo
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 tu autem Domine in aeternum permanebis solium tuum in generatione et generatione
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 quare in perpetuum oblivisceris nostri derelinques nos in longitudinem dierum
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 converte nos Domine ad te et convertemur innova dies nostros sicut a principio
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 sed proiciens reppulisti nos iratus es contra nos vehementer
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
