Job 37
1 super hoc expavit cor meum et emotum est de loco suo
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 audite auditionem in terrore vocis eius et sonum de ore illius procedentem
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 subter omnes caelos ipse considerat et lumen illius super terminos terrae
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 post eum rugiet sonitus tonabit voce magnitudinis suae et non investigabitur cum audita fuerit vox eius
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 tonabit Deus in voce sua mirabiliter qui facit magna et inscrutabilia
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 qui praecipit nivi ut descendat in terram et hiemis pluviis et imbri fortitudinis suae
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 qui in manu omnium hominum signat ut noverint singuli opera sua
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 ingredietur bestia latibulum et in antro suo morabitur
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 ab interioribus egreditur tempestas et ab Arcturo frigus
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 flante Deo concrescit gelu et rursum latissimae funduntur aquae
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 frumentum desiderat nubes et nubes spargunt lumen suum
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 quae lustrant per circuitum quocumque eas voluntas gubernantis duxerit ad omne quod praeceperit illis super faciem orbis terrarum
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 sive in una tribu sive in terra sua sive in quocumque loco misericordiae suae eas iusserit inveniri
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 ausculta haec Iob sta et considera miracula Dei
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 numquid scis quando praeceperit Deus pluviis ut ostenderent lucem nubium eius
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 numquid nosti semitas nubium magnas et perfectas scientias
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 nonne vestimenta tua calida sunt cum perflata fuerit terra austro
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 tu forsitan cum eo fabricatus es caelos qui solidissimi quasi aere fusi sunt
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 ostende nobis quid dicamus illi nos quippe involvimur tenebris
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 quis narrabit ei quae loquor etiam si locutus fuerit homo devorabitur
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 at nunc non vident lucem subito aer cogitur in nubes et ventus transiens fugabit eas
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 ab aquilone aurum venit et ad Deum formidolosa laudatio
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 digne eum invenire non possumus magnus fortitudine et iudicio et iustitia et enarrari non potest
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 ideo timebunt eum viri et non audebunt contemplari omnes qui sibi videntur esse sapientes
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
