Job 24
1 ab Omnipotente non sunt abscondita tempora qui autem noverunt eum ignorant dies illius
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2 alii terminos transtulerunt diripuerunt greges et paverunt eos
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3 asinum pupillorum abigerunt et abstulerunt pro pignore bovem viduae
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4 subverterunt pauperum viam et oppresserunt pariter mansuetos terrae
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5 alii quasi onagri in deserto egrediuntur ad opus suum vigilantesque ad praedam praeparant panem liberis
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6 agrum non suum demetunt et vineam eius quem vi oppresserunt vindemiant
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7 nudos dimittunt homines indumenta tollentes quibus non est operimentum in frigore
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8 quos imbres montium rigant et non habentes velamen amplexantur lapides
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9 vim fecerunt depraedantes pupillos et vulgum pauperem spoliaverunt
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10 nudis et incedentibus absque vestitu et esurientibus tulerunt spicas
Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11 inter acervos eorum meridiati sunt qui calcatis torcularibus sitiunt
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12 de civitatibus fecerunt viros gemere et anima vulneratorum clamavit et Deus inultum abire non patitur
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13 ipsi fuerunt rebelles luminis nescierunt vias eius nec reversi sunt per semitas illius
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14 mane primo consurgit homicida interficit egenum et pauperem per noctem vero erit quasi fur
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15 oculus adulteri observat caliginem dicens non me videbit oculus et operiet vultum suum
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16 perfodit in tenebris domos sicut in die condixerant sibi et ignoraverunt lucem
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17 si subito apparuerit aurora arbitrantur umbram mortis et sic in tenebris quasi in luce ambulant
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18 levis est super faciem aquae maledicta sit pars eius in terra nec ambulet per viam vinearum
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. (Sheol h7585)
20 obliviscatur eius misericordia dulcedo illius vermes non sit in recordatione sed conteratur quasi lignum infructuosum
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21 pavit enim sterilem et quae non parit et viduae bene non fecit
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22 detraxit fortes in fortitudine sua et cum steterit non credet vitae suae
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23 dedit ei Deus locum paenitentiae et ille abutitur eo in superbiam oculi autem eius sunt in viis illius
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24 elevati sunt ad modicum et non subsistent et humiliabuntur sicut omnia et auferentur et sicut summitates spicarum conterentur
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25 quod si non est ita quis me potest arguere esse mentitum et ponere ante Deum verba mea
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
