Ecclesiastes 1
1 verba Ecclesiastes filii David regis Hierusalem
Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2 vanitas vanitatum dixit Ecclesiastes vanitas vanitatum omnia vanitas
Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
3 quid habet amplius homo de universo labore suo quod laborat sub sole
Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
4 generatio praeterit et generatio advenit terra vero in aeternum stat
Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
5 oritur sol et occidit et ad locum suum revertitur ibique renascens
Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
6 gyrat per meridiem et flectitur ad aquilonem lustrans universa circuitu pergit spiritus et in circulos suos regreditur
Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
7 omnia flumina intrant mare et mare non redundat ad locum unde exeunt flumina revertuntur ut iterum fluant
Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
8 cunctae res difficiles non potest eas homo explicare sermone non saturatur oculus visu nec auris impletur auditu
Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
9 quid est quod fuit ipsum quod futurum est quid est quod factum est ipsum quod fiendum est
Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
10 nihil sub sole novum nec valet quisquam dicere ecce hoc recens est iam enim praecessit in saeculis quae fuerunt ante nos
Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
11 non est priorum memoria sed nec eorum quidem quae postea futura sunt erit recordatio apud eos qui futuri sunt in novissimo
Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
12 ego Ecclesiastes fui rex Israhel in Hierusalem
Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
13 et proposui in animo meo quaerere et investigare sapienter de omnibus quae fiunt sub sole hanc occupationem pessimam dedit Deus filiis hominum ut occuparentur in ea
A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
14 vidi quae fiunt cuncta sub sole et ecce universa vanitas et adflictio spiritus
Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
15 perversi difficile corriguntur et stultorum infinitus est numerus
Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
16 locutus sum in corde meo dicens ecce magnus effectus sum et praecessi sapientia omnes qui fuerunt ante me in Hierusalem et mens mea contemplata est multa sapienter et didicit
Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
17 dedique cor meum ut scirem prudentiam atque doctrinam erroresque et stultitiam et agnovi quod in his quoque esset labor et adflictio spiritus
I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
18 eo quod in multa sapientia multa sit indignatio et qui addit scientiam addat et laborem
Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
