Canticum Canticorum 1
Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
2 Osculetur me osculo oris sui: quia meliora sunt ubera tua vino,
Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
3 fragrantia unguentis optimis. Oleum effusum nomen tuum: ideo adolescentulae dilexerunt te.
Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
4 Trahe me: post te curremus in odorem unguentorum tuorum. Introduxit me rex in cellaria sua: exultabimus et laetabimur in te, memores uberum tuorum super vinum: recti diligunt te.
Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
5 Nigra sum, sed formosa, filiae Ierusalem, sicut tabernacula Cedar, sicut pelles Salomonis.
Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
6 Nolite me considerare quod fusca sim, quia decoloravit me sol: filii matris meae pugnaverunt contra me, posuerunt me custodem in vineis: vineam meam non custodivi.
Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
7 Indica mihi, quem diligit anima mea, ubi pascas, ubi cubes in meridie, ne vagari incipiam post greges sodalium tuorum.
Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
8 Si ignoras te o pulcherrima inter mulieres, egredere, et abi post vestigia gregum tuorum, et pasce hoedos tuos iuxta tabernacula pastorum.
Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
9 Equitatui meo in curribus Pharaonis assimilavi te amica mea.
Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
10 Pulchrae sunt genae tuae sicut turturis: collum tuum sicut monilia.
Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
11 Murenulas aureas faciemus tibi, vermiculatas argento.
Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
12 Dum esset rex in accubitu suo, nardus mea dedit odorem suum.
Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
13 Fasciculus myrrhae dilectus meus mihi, inter ubera mea commorabitur.
Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
14 Botrus cypri dilectus meus mihi, in vineis Engaddi.
Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
15 Ecce tu pulchra es amica mea, ecce tu pulchra es, oculi tui columbarum.
Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
16 Ecce tu pulcher es dilecte mi, et decorus. Lectulus noster floridus:
Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
17 tigna domorum nostrarum cedrina, laquearia nostra cypressina.
Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.
