Romanos 4
1 Quid ergo dicemus invenisse Abraham patrem nostrum secundum carnem?
Což tedy díme, čeho jest došel podle těla Abraham otec náš?
2 Si enim Abraham ex operibus legis iustificatus est, habet gloriam, sed non apud Deum.
Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha.
3 Quid enim dicit Scriptura? Credidit Abraham Deo: et reputatam est illi ad iustitiam.
Nebo co praví Písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.
4 Ei autem, qui operatur, merces non imputatur secundum gratiam, sed secundum debitum.
Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podle milosti, ale podle dluhu.
5 Ei vero, qui non operatur, credenti autem in eum, qui iustificat impium, reputatur fides eius ad iustitiam secundum propositum gratiae Dei.
Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,
6 Sicut et David dicit beatitudinem hominis, cui Deus accepto fert iustitiam sine operibus:
Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka:
7 Beati, quorum remissae sunt iniquitates, et quorum tecta sunt peccata.
Blahoslavení, jichžto odpuštěny jsou nepravosti a jejichžto přikryti jsou hříchové.
8 Beatus vir, cui non imputavit Dominus peccatum.
Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.
9 Beatitudo ergo haec in circumcisione tantum manet, an etiam in praeputio? Dicimus enim quia reputata est Abrahae fides ad iustitiam.
Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li se vztahuje toliko, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost.
10 Quomodo ergo reputata est? in circumcisione, an in praeputio? Non in circumcisione, sed in praeputio.
Kterak pak jest počtena? Zdali když byl obřezán, čili před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním.
11 Et signum accepit circumcisionis, signaculum iustitiae fidei, quae est in praeputio: ut sit pater omnium credentium per praeputium, ut reputetur et illis ad iustitiam:
A potom znamení, totiž obřízku, přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost,
12 et sit pater circumcisionis non iis tantum, qui sunt ex circumcisione, sed et iis, qui sectantur vestigia fidei, quae est in praeputio patris nostri Abrahae.
A aby byl otcem obřízky, těch totiž, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlépějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním.
13 Non enim per legem promissio Abrahae, aut semini eius ut heres esset mundi: sed per iustitiam fidei.
Nebo ne skrze Zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.
14 Si enim qui ex lege, heredes sunt: exinanita est fides, abolita est promissio.
Nebo jestližeť toliko ti, kteříž jsou z Zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra a zrušeno zaslíbení.
15 Lex enim iram operatur. Ubi enim non est lex: nec praevaricatio.
Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není Zákona, tu ani přestoupení.
16 Ideo ex fide, ut secundum gratiam firma sit promissio omni semini, non ei, qui ex lege est solum, sed et ei qui ex fide est Abrahae, qui pater est omnium nostrum
A protož z víry jde dědictví, aby šlo podle milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z Zákona jest, ale i tomu, jenž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,
17 (sicut scriptum est: Quia patrem multarum gentium posui te) ante Deum, cui credidisti, qui vivificat mortuos, et vocat ea quae non sunt, tamquam ea quae sunt.
(Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe, ) před obličejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly.
18 qui contra spem in spem credidit, ut fieret pater multarum gentium secundum quod dictum est ei: Sic erit semen tuum sicut stellae coeli, et arena maris.
Kterýžto Abraham v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podle toho povědění: Takť bude símě tvé, jakožto hvězdy nebeské a jako písek mořský.
19 Et non est infirmatus in fide, nec consideravit corpus suum emortuum, cum iam fere centum esset annorum: et emortuam vulvam Sarae:
A nezemdlev u víře, nepatřil na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry také již umrtvený.
20 In repromissione etiam Dei non haesitavit diffidentia, sed confortatus est fide, dans gloriam Deo:
Ale o zaslíbení Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu,
21 plenissime sciens quia quaecumque promisit Deus, potens est et facere.
Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti.
22 Ideo et reputatum est illi ad iustitiam.
A protož počteno jest jemu to za spravedlnost.
23 Non est autem scriptum tantum propter ipsum quia reputatum est illi ad iustitiam:
Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu to počteno bylo za spravedlnost,
24 sed et propter nos, quibus reputabitur credentibus in eum, qui suscitavit Iesum Christum Dominum nostrum a mortuis,
Ale i pro nás, kterýmžto bude počteno za spravedlnost, věřícím v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,
25 qui traditus est propter delicta nostra, et resurrexit propter iustificationem nostram.
Kterýž vydán jest na smrt pro hříchy naše a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.
