Psalmorum 95

1 Laus Cantici David. Venite, exultemus Domino: iubilemus Deo salutari nostro:

Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

2 Praeoccupemus faciem eius in confessione: et in psalmis iubilemus ei.

Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

3 Quoniam Deus magnus Dominus: et rex magnus super omnes deos.

Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

4 Quia in manu eius sunt omnes fines terrae: et altitudines montium ipsius sunt.

V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

5 Quoniam ipsius est mare, et ipse fecit illud: et siccam manus eius formaverunt.

Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

6 Venite adoremus, et procidamus: et ploremus ante Dominum, qui fecit nos.

Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

7 Quia ipse est Dominus Deus noster: et nos populus pascuae eius, et oves manus eius.

Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

8 Hodie si vocem eius audieritis, nolite obdurare corda vestra;

Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

9 Sicut in irritatione secundum diem tentationis in deserto: ubi tentaverunt me patres vestri, probaverunt, et viderunt opera mea.

Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

10 Quadraginta annis offensus fui generationi illi, et dixi: Semper hi errant corde.

Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

11 Et isti non cognoverunt vias meas: ut iuravi in ira mea: Si introibunt in requiem meam.

Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.