Psalmorum 22
1 Psalmus David, in finem pro susceptione matutina. Deus Deus meus respice in me: quare me dereliquisti? longe a salute mea verba delictorum meorum.
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2 Deus meus clamabo per diem, et non exaudies: et nocte, et non ad insipientiam mihi.
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3 Tu autem in sancto habitas, Laus Israel.
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4 In te speraverunt patres nostri: speraverunt, et liberasti eos.
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5 Ad te clamaverunt, et salvi facti sunt: in te speraverunt, et non sunt confusi.
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6 Ego autem sum vermis, et non homo: opprobrium hominum, et abiectio plebis.
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7 Omnes videntes me, deriserunt me: locuti sunt labiis, et moverunt caput.
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8 Speravit in Domino, eripiat eum: salvum faciat eum, quoniam vult eum.
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9 Quoniam tu es, qui extraxisti me de ventre: spes mea ab uberibus matris meae.
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10 In te proiectus sum ex utero: de ventre matris meae Deus meus es tu,
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11 ne discesseris a me: Quoniam tribulatio proxima est: quoniam non est qui adiuvet.
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12 Circumdederunt me vituli multi: tauri pingues obsederunt me.
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13 Aperuerunt super me os suum, sicut leo rapiens et rugiens.
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14 Sicut aqua effusus sum: et dispersa sunt omnia ossa mea. Factum est cor meum tamquam cera liquescens in medio ventris mei.
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15 Aruit tamquam testa virtus mea, et lingua mea adhaesit faucibus meis: et in pulverem mortis deduxisti me.
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16 Quoniam circumdederunt me canes multi: concilium malignantium obsedit me. Foderunt manus meas et pedes meos:
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17 dinumeraverunt omnia ossa mea. Ipsi vero consideraverunt et inspexerunt me:
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18 diviserunt sibi vestimenta mea, et super vestem meam miserunt sortem.
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19 Tu autem Domine ne elongaveris auxilium tuum a me: ad defensionem meam conspice.
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20 Erue a framea Deus animam meam: et de manu canis unicam meam:
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21 Salva me ex ore leonis: et a cornibus unicornium humilitatem meam.
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22 Narrabo nomen tuum fratribus meis: in medio ecclesiae laudabo te.
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23 Qui timetis Dominum laudate eum: universum semen Iacob glorificate eum:
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24 Timeat eum omne semen Israel: quoniam non sprevit, neque despexit deprecationem pauperis: Nec avertit faciem suam a me: et cum clamarem ad eum exaudivit me.
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25 Apud te laus mea in ecclesia magna: vota mea reddam in conspectu timentium eum.
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26 Edent pauperes, et saturabuntur: et laudabunt Dominum qui requirunt eum: vivent corda eorum in saeculum saeculi.
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27 Reminiscentur et convertentur ad Dominum universi fines terrae: Et adorabunt in conspectu eius universae familiae Gentium.
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28 Quoniam Domini est regnum: et ipse dominabitur Gentium.
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29 Manducaverunt et adoraverunt omnes pingues terrae: in conspectu eius cadent omnes qui descendunt in terram.
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30 Et anima mea illi vivet: et semen meum serviet ipsi.
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31 Annunciabitur Domino generatio ventura: et annunciabunt caeli iustitiam eius populo qui nascetur, quem fecit Dominus.
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
