Psalmorum 139
1 Psalmus David, in finem. Domine probasti me, et cognovisti me:
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 tu cognovisti sessionem meam, et resurrectionem meam.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Intellexisti cogitationes meas de longe: semitam meam, et funiculum meum investigasti.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 Et omnes vias meas praevidisti: quia non est sermo in lingua mea.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Ecce Domine tu cognovisti omnia novissima, et antiqua: tu formasti me, et posuisti super me manum tuam.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Mirabilis facta est scientia tua ex me: confortata est, et non potero ad eam.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Quo ibo a spiritu tuo? et quo a facie tua fugiam?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Si sumpsero pennas meas diluculo, et habitavero in extremis maris:
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 Etenim illuc manus tua deducet me: et tenebit me dextera tua.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Et dixi: Forsitan tenebrae conculcabunt me: et nox illuminatio mea in deliciis meis.
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Quia tenebrae non obscurabuntur a te, et nox sicut dies illuminabitur: sicut tenebrae eius, ita et lumen eius.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Quia tu possedisti renes meos: suscepisti me de utero matris meae.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Confitebor tibi quia terribiliter magnificatus es: mirabilia opera tua, et anima mea cognoscet nimis.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Non est occultatum os meum a te, quod fecisti in occulto: et substantia mea in inferioribus terrae.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Imperfectum meum viderunt oculi tui, et in libro tuo omnes scribentur: dies formabuntur, et nemo in eis.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Mihi autem nimis honorificati sunt amici tui, Deus: nimis confortatus est principatus eorum.
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Dinumerabo eos, et super arenam multiplicabuntur: exurrexi, et adhuc sum tecum.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Si occideris Deus peccatores: viri sanguinum declinate a me:
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Quia dicitis in cogitatione: accipient in vanitate civitates suas.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Nonne qui oderunt te Domine, oderam: et super inimicos tuos tabescebam?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Perfecto odio oderam illos: et inimici facti sunt mihi.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Proba me Deus, et scito cor meum: interroga me, et cognosce semitas meas.
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 Et vide, si via iniquitatis in me est: et deduc me in via aeterna.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
