Psalmorum 109
1 Psalmus David, in finem.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 Deus laudem meam ne tacueris: quia os peccatoris, et os dolosi super me apertum est.
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 Locuti sunt adversum me lingua dolosa, et sermonibus odii circumdederunt me: et expugnaverunt me gratis.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 Pro eo ut me diligerent, detrahebant mihi: ego autem orabam.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 Et posuerunt adversum me mala pro bonis: et odium pro dilectione mea.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Constitue super eum peccatorem: et diabolus stet a dextris eius.
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Cum iudicatur, exeat condemnatus. et oratio eius fiat in peccatum.
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Fiant dies eius pauci: et episcopatum eius accipiat alter.
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Fiant filii eius orphani: et uxor eius vidua.
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Nutantes transferantur filii eius, et mendicent: et eiiciantur de habitationibus suis.
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Scrutetur foenerator omnem substantiam eius: et diripiant alieni labores eius.
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Non sit illi adiutor: nec sit qui misereatur pupillis eius.
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Fiant nati eius in interitum: in generatione una deleatur nomen eius.
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 In memoriam redeat iniquitas patrum eius in conspectu Domini: et peccatum matris eius non deleatur.
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 Fiant contra Dominum semper, et dispereat de terra memoria eorum:
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 pro eo quod non est recordatus facere misericordiam.
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Et persecutus est hominem inopem, et mendicum, et compunctum corde mortificare.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 Et dilexit maledictionem, et veniet ei: et noluit benedictionem, et elongabitur ab eo. Et induit maledictionem sicut vestimentum, et intravit sicut aqua in interiora eius, et sicut oleum in ossibus eius.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Fiat ei sicut vestimentum, quo operitur: et sicut zona, qua semper praecingitur.
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Hoc opus eorum, qui detrahunt mihi apud Dominum: et qui loquuntur mala adversus animam meam.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 Et tu Domine, Domine, fac mecum propter nomen tuum: quia suavis est misericordia tua. Libera me
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 quia egenus, et pauper ego sum: et cor meum conturbatum est intra me.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Sicut umbra cum declinat, ablatus sum: et excussus sum sicut locustae.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 Genua mea infirmata sunt a ieiunio: et caro mea immutata est propter oleum.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 Et ego factus sum opprobrium illis: viderunt me, et moverunt capita sua.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Adiuva me Domine Deus meus: salvum me fac propter misericordiam tuam.
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 Et sciant quia manus tua haec: et tu Domine fecisti eam.
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Maledicent illi, et tu benedices: qui insurgunt in me, confundantur: servus autem tuus laetabitur.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Induantur qui detrahunt mihi, pudore: et operiantur sicut diploide confusione sua.
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 Confitebor Domino nimis in ore meo: et in medio multorum laudabo eum.
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 Quia astitit a dextris pauperis, ut salvam faceret a persequentibus animam meam.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
