Psalmorum 10
1 Ut quid Domine recessisti longe, despicis in opportunitatibus, in tribulatione?
Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
2 Dum superbit impius, incenditur pauper: comprehenduntur in consiliis quibus cogitant.
Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
3 Quoniam laudatur peccator in desideriis animae suae: et iniquus benedicitur.
Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
4 Exacerbavit Dominum peccator, secundum multitudinem irae suae non quaeret.
Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
5 Non est Deus in conspectu eius: inquinatae sunt viae illius in omni tempore. Auferuntur iudicia tua a facie eius: omnium inimicorum suorum dominabitur.
Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
6 Dixit enim in corde suo: Non movebor a generatione in generationem, sine malo.
Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.
7 Cuius maledictione os plenum est, et amaritudine, et dolo: sub lingua eius labor et dolor.
Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
8 Sedet in insidiis cum divitibus in occultis, ut interficiat innocentem.
Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
9 Oculi eius in pauperem respiciunt: insidiatur in abscondito, quasi leo in spelunca sua. Insidiatur ut rapiat pauperem: rapere pauperem dum attrahit eum.
Èíhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
10 In laqueo suo humiliabit eum, inclinabit se, et cadet cum dominatus fuerit pauperum.
Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
11 Dixit enim in corde suo: Oblitus est Deus, avertit faciem suam ne videat in finem.
Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
12 Exurge Domine Deus, exaltetur manus tua: ne obliviscaris pauperum.
Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
13 Propter quid irritavit impius Deum? dixit enim in corde suo: Non requiret.
Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
14 Vides, quoniam tu laborem et dolorem consideras: ut tradas eos in manus tuas. Tibi derelictus est pauper: orphano tu eris adiutor.
Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
15 Contere brachium peccatoris et maligni: quaeretur peccatum illius, et non invenietur.
Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
16 Dominus regnabit in aeternum, et in saeculum saeculi: peribitis Gentes de terra illius.
Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
17 Desiderium pauperum exaudivit Dominus: praeparationem cordis eorum audivit auris tua.
Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
18 Iudicare pupillo et humili, ut non apponat ultra magnificare se homo super terram.
Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
