Proverbiorum 6
1 Fili mi, si spoponderis pro amico tuo, defixisti apud extraneum manum tuam,
Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2 illaqueatus es verbis oris tui, et captus propriis sermonibus.
Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
3 Fac ergo quod dico fili mi, et temetipsum libera: quia incidisti in manum proximi tui. Discurre, festina, suscita amicum tuum:
Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
4 ne dederis somnum oculis tuis, nec dormitent palpebrae tuae.
Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
5 Eruere quasi damula de manu, et quasi avis de manu aucupis.
Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
6 Vade ad formicam o piger, et considera vias eius, et disce sapientiam:
Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
7 quae cum non habeat ducem, nec praeceptorem, nec principem,
Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
8 parat in aestate cibum sibi, et congregat in messe quod comedat.
Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
9 Usquequo piger dormies? quando consurges e somno tuo?
Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10 Paululum dormies, paululum dormitabis, paululum conseres manus ut dormias:
Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
11 et veniet tibi quasi viator, egestas, et pauperies quasi vir armatus. Si vero impiger fueris, veniet ut fons messis tua, et egestas longe fugiet a te.
V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12 Homo apostata, vir inutilis, graditur ore perverso,
Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
13 annuit oculis, terit pede, digito loquitur,
Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14 pravo corde machinatur malum, et omni tempore iurgia seminat.
Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
15 huic extemplo veniet perditio sua, et subito conteretur, nec habebit ultra medicinam.
A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
16 Sex sunt, quae odit Dominus, et septimum detestatur anima eius:
Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17 Oculos sublimes, linguam mendacem, manus effundentes innoxium sanguinem,
Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18 cor machinans cogitationes pessimas, pedes veloces ad currendum in malum,
Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
19 proferentem mendacia testem fallacem, et eum, qui seminat inter fratres discordias.
Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
20 Conserva fili mi praecepta patris tui, et ne dimittas legem matris tuae.
Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
21 Liga ea in corde tuo iugiter, et circumda gutturi tuo.
Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
22 Cum ambulaveris, gradiantur tecum: cum dormieris, custodiant te, et evigilans loquere cum eis.
Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23 quia mandatum lucerna est, et lex lux, et via vitae increpatio disciplinae:
(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
24 ut custodiant te a muliere mala, et a blanda lingua extraneae.
Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25 Non concupiscat pulchritudinem eius cor tuum, nec capiaris nutibus illius:
Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
26 pretium enim scorti vix est unius panis: mulier autem viri pretiosam animam capit.
Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27 Numquid potest homo abscondere ignem in sinu suo, ut vestimenta illius non ardeant?
Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28 aut ambulare super prunas, ut non comburantur plantae eius?
Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
29 sic qui ingreditur ad mulierem proximi sui, non erit mundus cum tetigerit eam.
Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30 Non grandis est culpa, cum quis furatus fuerit: ut esurientem impleat animam:
Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
31 deprehensus tamen reddet septuplum, et omnem substantiam domus suae tradet.
Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
32 Qui autem adulter est, propter cordis inopiam perdet animam suam:
Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
33 turpitudinem et ignominiam congregat sibi, et opprobrium illius non delebitur.
Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34 quia zelus et furor viri non parcet in die vindictae,
Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
35 nec acquiescet cuiusquam precibus, nec suscipiet pro redemptione dona plurima.
Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
