Proverbiorum 17
1 Melior est buccella sicca cum gaudio, quam domus plena victimis cum iurgio.
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2 Servus sapiens dominabitur filiis stultis, et inter fratres hereditatem dividet.
Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3 Sicut igne probatur argentum, et aurum camino: ita corda probat Dominus.
Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4 Malus obedit linguae iniquae: et fallax obtemperat labiis mendacibus.
Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5 Qui despicit pauperem, exprobrat factori eius: et qui ruina laetatur alterius, non erit impunitus.
Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6 Corona senum filii filiorum: et gloria filiorum patres eorum.
Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7 Non decent stultum verba composita: nec principem labium mentiens.
Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8 Gemma gratissima, expectatio praestolantis: quocumque se vertit, prudenter intelligit.
Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9 Qui celat delictum, quaerit amicitias: qui altero sermone repetit, separat foederatos.
Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10 Plus proficit correptio apud prudentem, quam centum plagae apud stultum.
Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11 Semper iurgia quaerit malus: angelus autem crudelis mittetur contra eum.
Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12 Expedit magis ursae occurrere raptis foetibus, quam fatuo confidenti in stultitia sua.
Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13 Qui reddit mala pro bonis, non recedet malum de domo eius.
Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14 Qui dimittit aquam, caput est iurgiorum: et antequam patiatur contumeliam, iudicium deserit.
Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15 Qui iustificat impium, et qui condemnat iustum, abominabilis est uterque apud Deum.
Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16 Quid prodest stulto habere divitias, cum sapientiam emere non possit? Qui altum facit domum suam, quaerit ruinam: et qui evitat discere, incidet in mala.
K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17 Omni tempore diligit qui amicus est: et frater in angustiis comprobatur.
Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18 Stultus homo plaudet manibus cum spoponderit pro amico suo.
Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19 Qui meditatur discordias, diligit rixas: et qui exaltat os suum, quaerit ruinam.
Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20 Qui perversi cordis est, non inveniet bonum: et qui vertit linguam, incidet in malum.
Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21 Natus est stultus in ignominiam suam: sed nec pater in fatuo laetabitur.
Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22 Animus gaudens aetatem floridam facit: spiritus tristis exiccat ossa.
Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23 Munera de sinu impius accipit, ut pervertat semitas iudicii.
Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24 In facie prudentis lucet sapientia: oculi stultorum in finibus terrae.
Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25 Ira patris, filius stultus: et dolor matris quae genuit eum.
K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26 Non est bonum, damnum inferre iusto: nec percutere principem, qui recta iudicat.
Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27 Qui moderatur sermones suos, doctus et prudens est: et pretiosi spiritus vir eruditus.
Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28 Stultus quoque si tacuerit, sapiens reputabitur: et si compresserit labia sua, intelligens.
Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
