Mattheum 14
1 In illo tempore audivit Herodes tetrarcha famam Iesu:
V tom čase uslyšel Heródes čtvrták pověst o Ježíšovi.
2 et ait pueris suis: Hic est Ioannes Baptista: ipse surrexit a mortuis, et ideo virtutes operantur in eo.
I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.
3 Herodes enim tenuit Ioannem, et alligavit eum: et posuit in carcerem propter Herodiadem uxorem fratris sui.
Nebo jav Heródes Jana, svázal jej byl a dal do žaláře, pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.
4 Dicebat enim illi Ioannes: Non licet tibi habere eam.
Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.
5 Et volens illum occidere, timuit populum: quia sicut prophetam eum habebant.
A chtěv zabiti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.
6 Die autem natalis Herodis saltavit filia Herodiadis in medio, et placuit Herodi.
Když pak slaven byl den narození Heródesova, tancovala dcera Herodiady u prostřed, i zalíbila se Heródesovi.
7 Unde cum iuramento pollicitus est ei dare quodcumque postulasset ab eo.
Pročež s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho jen požádala.
8 At illa praemonita a matre sua, Da mihi, inquit, hic in disco caput Ioannis Baptistae.
A ona jsuci prvé navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na mise hlavu Jana Křtitele.
9 Et contristatus est rex: propter iusiurandum autem, et eos, qui pariter recumbebant, iussit dari.
I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal dáti.
10 Misitque et decollavit Ioannem in carcere.
A poslav kata, sťal Jana v žaláři.
11 Et allatum est caput eius in disco, et datum est puellae, et attulit matri suae.
I přinesena jest hlava jeho na mise, a dána té děvečce. I nesla mateři své.
12 Et accedentes discipuli eius, tulerunt corpus eius, et sepelierunt illud: et venientes nunciaverunt Iesu.
A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo a pochovali je; a šedše, pověděli Ježíšovi.
13 Quod cum audisset Iesus, secessit inde in naviculam, in locum desertum seorsum: et cum audissent turbae, secutae sunt eum pedestres de civitatibus.
To uslyšev Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. Což uslyševše zástupové, šli za ním pěšky z měst.
14 Et exiens vidit turbam multam, et misertus est eis, et curavit languidos eorum.
A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.
15 Vespere autem facto, accesserunt ad eum discipuli eius, dicentes: Desertus est locus, et hora iam praeteriit: dimitte turbas, ut euntes in castella, emant sibi escas.
A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Propusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.
16 Iesus autem dixit eis: Non habent necesse ire: date illis vos manducare.
Ježíš pak řekl jim: Není jim potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.
17 Responderunt ei: Non habemus hic nisi quinque panes, et duos pisces.
A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.
18 Qui ait eis: Afferte mihi illos huc.
On pak dí jim: Přinestež mi je sem.
19 Et cum iussisset turbam discumbere super foenum, acceptis quinque panibus, et duobus piscibus, aspiciens in caelum benedixit, et fregit, et dedit discipulis panes, discipuli autem dederunt turbis.
A rozkázav zástupu posaditi se na trávě, a vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dával učedlníkům ty chleby, a učedlníci zástupům.
20 Et manducaverunt omnes, et saturati sunt. Et tulerunt reliquias, duodecim cophinos fragmentorum plenos.
I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali, což zbylo drobtů, dvanácte košů plných.
21 Manducantium autem fuit numerus, quinque millia virorum, exceptis mulieribus, et parvulis.
Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.
22 Et statim compulit Iesus discipulos ascendere in naviculam, et praecedere eum trans fretum, donec dimitteret turbas.
A i hned přinutil Ježíš učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej na druhou stranu, dokudž by nepropustil zástupů.
23 Et dimissa turba, ascendit in montem solus orare. Vespere autem facto solus erat ibi.
A propustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.
24 navicula autem in medio mari iactabatur fluctibus: erat enim contrarius ventus.
Lodí pak již byla u prostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný.
25 Quarta enim vigilia noctis, venit ad eos ambulans supra mare.
Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.
26 Et videntes eum supra mare ambulantem, turbati sunt, dicentes: Quia phantasma est. Et prae timore clamaverunt.
A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zlekali se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.
27 Statimque Iesus locutus est eis, dicens: Habete fiduciam: ego sum, nolite timere.
Ale i hned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
28 Respondens autem Petrus dixit: Domine, si tu es, iube me ad te venire super aquas.
I odpověděv jemu Petr, řekl: Pane, jestliže jsi ty, rozkaž mi k sobě přijíti po vodě.
29 At ipse ait: veni. Et descendens Petrus de navicula, ambulabat super aquam ut veniret ad Iesum.
On pak řekl: Poď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.
30 Videns vero ventum validum, timuit: et cum coepisset mergi, clamavit dicens: Domine, salvum me fac.
Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.
31 Et continuo Iesus extendens manum, apprehendit eum: et ait illi: Modicae fidei, quare dubitasti?
A i hned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu, Ó malé víry, pročežs pochyboval?
32 Et cum ascendisset in naviculam, cessavit ventus.
A jakž oni vstoupili na lodí, utišil se vítr.
33 Qui autem in navicula erant, venerunt, et adoraverunt eum, dicentes: Vere filius Dei es.
Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.
34 Et cum transfretassent, venerunt in terram Genesar.
A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.
35 Et cum cognovissent eum viri loci illius, miserunt in universam regionem illam, et obtulerunt ei omnes male habentes:
A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.
36 et rogabant eum ut vel fimbriam vestimenti eius tangerent. Et quicumque tetigerunt, salvi facti sunt.
A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.
