Job 6
1 Respondens autem Iob, dixit:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Utinam appenderentur peccata mea, quibus iram merui: et calamitas, quam patior, in statera.
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 Quasi arena maris haec gravior appareret: unde et verba mea dolore sunt plena:
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 Quia sagittae Domini in me sunt, quarum indignatio ebibit spiritum meum, et terrores Domini militant contra me.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Numquid rugiet onager cum habuerit herbam? aut mugiet bos cum ante praesepe plenum steterit?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Aut poterit comedi insulsum, quod non est sale conditum? aut potest aliquis gustare, quod gustatum affert mortem?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 Quae prius nolebat tangere anima mea, nunc prae angustia, cibi mei sunt.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Quis det ut veniat petitio mea: et quod expecto, tribuat mihi Deus?
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 Et qui coepit, ipse me conterat: solvat manum suam, et succidat me?
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Et haec mihi sit consolatio ut affligens me dolore, non parcat, nec contradicam sermonibus Sancti.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 Quae est enim fortitudo mea ut sustineam? aut quis finis meus, ut patienter agam?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Nec fortitudo lapidum fortitudo mea, nec caro mea aenea est.
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Ecce, non est auxilium mihi in me, et necessarii quoque mei recesserunt a me.
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 Qui tollit ab amico suo misericordiam, timorem Domini derelinquit.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Fratres mei praeterierunt me, sicut torrens qui raptim transit in convallibus.
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Qui timent pruinam, irruet super eos nix.
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 Tempore, quo fuerint dissipati, peribunt: et ut incaluerint, solventur de loco suo.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Involutae sunt semitae gressuum eorum: ambulabunt in vacuum, et peribunt.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 Considerate semitas Thema, itinera Saba, et expectate paulisper.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 Confusi sunt, quia speravi: venerunt quoque usque ad me, et pudore cooperti sunt.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 Nunc venistis: et modo videntes plagam meam timetis.
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Numquid dixi: Afferte mihi, et de substantia vestra donate mihi?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 Vel, Liberate me de manu hostis, et de manu robustorum eruite me?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Docete me, et ego tacebo: et siquid forte ignoravi, instruite me.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 Quare detraxistis sermonibus veritatis, cum e vobis nullus sit qui possit arguere me?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Ad increpandum tantum eloquia concinnatis, et in ventum verba profertis.
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Super pupillum irruitis, et subvertere nitimini amicum vestrum.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Verumtamen quod coepistis explete: praebete aurem, et videte an mentiar.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Respondete obsecro absque contentione: et loquentes id quod iustum est, iudicate.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Et non invenietis in lingua mea iniquitatem, nec in faucibus meis stultitia personabit.
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
