Job 5
1 Voca ergo, si est qui tibi respondeat, et ad aliquem sanctorum convertere.
Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
2 Vere stultum interficit iracundia, et parvulum occidit invidia.
Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
3 Ego vidi stultum firma radice, et maledixi pulchritudini eius statim.
Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
4 Longe fient filii eius a salute, et conterentur in porta, et non erit qui eruat.
Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
5 Cuius messem famelicus comedet, et ipsum rapiet armatus, et bibent sitientes divitias eius.
Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
6 Nihil in terra sine causa fit, et de humo non oritur dolor.
Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
7 Homo nascitur ad laborem, et avis ad volatum.
Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
8 Quam ob rem ego deprecabor Dominum, et ad Deum ponam eloquium meum:
Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
9 Qui facit magna et inscrutabilia et mirabilia absque numero:
Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
10 Qui dat pluviam super faciem terrae, et irrigat aquis universa:
Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
11 Qui ponit humiles in sublime, et moerentes erigit sospitate:
Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
12 Qui dissipat cogitationes malignorum, ne possint implere manus eorum quod coeperant:
Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
13 Qui apprehendit sapientes in astutia eorum, et consilium pravorum dissipat:
Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
14 Per diem incurrent tenebras, et quasi in nocte sic palpabunt in meridie.
Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
15 Porro salvum faciet egenum a gladio oris eorum, et de manu violenti pauperem.
Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
16 Et erit egeno spes, iniquitas autem contrahet os suum.
Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
17 Beatus homo qui corripitur a Deo: increpationem ergo Domini ne reprobes:
Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
18 Quia ipse vulnerat, et medetur: percutit, et manus eius sanabunt.
Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
19 In sex tribulationibus liberabit te, et in septima non tangent te malum.
Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
20 In fame eruet te de morte, et in bello de manu gladii.
V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
21 A flagello linguae absconderis, et non timebis calamitatem cum venerit.
Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
22 In vastitate, et fame ridebis, et bestias terrae non formidabis.
Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
23 Sed cum lapidibus regionum pactum tuum, et bestiae terrae pacificae erunt tibi.
Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
24 Et scies quod pacem habeat tabernaculum tuum, et visitans speciem tuam, non peccabis.
A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
25 Scies quoque quoniam multiplex erit semen tuum, et progenies tua quasi herba terrae.
Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
26 Ingredieris in abundantia sepulchrum, sicut infertur acervus tritici in tempore suo.
Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
27 Ecce, hoc, ut investigavimus, ita est: quod auditum, mente pertracta.
Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
