Job 27

1 Addidit quoque Iob, assumens parabolam suam, et dixit:

Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

2 Vivit Deus, qui abstulit iudicium meum, et Omnipotens, qui ad amaritudinem adduxit animam meam.

Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

3 Quia donec superest halitus in me, et spiritus Dei in naribus meis,

Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

4 Non loquentur labia mea iniquitatem, nec lingua mea meditabitur mendacium.

Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

5 Absit a me ut iustos vos esse iudicem: donec deficiam, non recedam ab innocentia mea.

Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

6 Iustificationem meam, quam coepi tenere, non deseram: neque enim reprehendit me cor meum in omni vita mea.

Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

7 Sit ut impius, inimicus meus: et adversarius meus, quasi iniquus.

Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

8 Quae est enim spes hypocritae si avare rapiat, et non liberet Deus animam eius?

Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

9 Numquid Deus audiet clamorem eius cum venerit super eum angustia?

Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

10 Aut poterit in Omnipotente delectari, et invocare Deum omni tempore?

Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

11 Docebo vos per manum Dei quae Omnipotens habeat, nec abscondam.

Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

12 Ecce, vos omnes nostis, et quid sine causa vana loquimini?

Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

13 Haec est pars hominis impii apud Deum, et hereditas violentorum, quam ob Omnipotente suscipient.

Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

14 Si multiplicati fuerint filii eius, in gladio erunt, et nepotes eius non saturabuntur pane.

Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

15 Qui reliqui fuerint ex eo, sepelientur in interitu, et viduae illius non plorabunt.

Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

16 Si comportaverit quasi terram argentum, et sicut lutum praeparaverit vestimenta:

Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

17 Praeparabit quidem, sed iustus vestietur illis: et argentum innocens dividet.

Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

18 Aedificavit sicut tinea domum suam, et sicut custos fecit umbraculum.

Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

19 Dives cum dormierit, nihil secum auferet: aperiet oculos suos, et nihil inveniet.

Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

20 Apprehendet eum quasi aqua inopia, nocte opprimet eum tempestas.

Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

21 Tollet eum ventus urens, et auferet, et velut turbo rapiet eum de loco suo.

Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

22 Et mittet super eum, et non parcet: de manu eius fugiens fugiet.

Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

23 Stringet super eum manus suas, et sibilabit super illum, intuens locum eius.

Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.