Hebræos 10
1 Umbram enim habens lex futurorum bonorum, non ipsam imaginem rerum: per singulos annos eisdem ipsis hostiis, quas offerunt indesinenter, numquam potest accedentes perfectos facere:
Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.
2 alioquin cessassent offerri: ideo quod nullam haberent ultra conscientiam peccati, cultores semel mundati:
Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?
3 sed in ipsis commemoratio peccatorum per singulos annos fit.
Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.
4 impossibile enim est sanguine taurorum et hircorum auferri peccata.
Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
5 Ideo ingrediens mundum dicit: Hostiam, et oblationem noluisti: corpus autem aptasti mihi:
Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.
6 holocaustomata pro peccato non tibi placuerunt.
Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.
7 Tunc dixi: Ecce venio: in capite libri scriptum est de me: Ut faciam, Deus, voluntatem tuam.
Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.
8 Superius dicens: Quia hostias, et oblationes, et holocaustomata pro peccato noluisti, nec placita sunt tibi, quae secundum legem offeruntur,
Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,
9 tunc dixi: Ecce venio, ut faciam, Deus, voluntatem tuam: aufert primum, ut sequens statuat.
Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.
10 In qua voluntate sanctificati sumus per oblationem corporis Iesu Christi semel.
V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.
11 Et omnis quidem sacerdos praesto est quotidie ministrans, et easdem saepe offerens hostias, quae numquam possunt auferre peccata:
A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.
12 hic autem unam pro peccatis offerens hostiam, in sempiternum sedet in dextera Dei,
Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
13 de cetero expectans donec ponantur inimici eius scabellum pedum eius.
Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.
14 Una enim oblatione, consummavit in sempiternum sanctificatos.
Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.
15 Contestatur autem nos et Spiritus sanctus. Postquam enim dixit:
Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:
16 Hoc autem testamentum, quod testabor ad illos post dies illos, dicit Dominus: Dabo leges meas in cordibus eorum, et in mentibus eorum superscribam eas:
Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
17 et peccatorum, et iniquitatum eorum iam non recordabor amplius.
Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
18 Ubi autem horum remissio: iam non est oblatio pro peccato.
Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.
19 Habentes itaque fratres fiduciam in introitu sanctorum in sanguine Christi,
Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,
20 quam initiavit nobis viam novam, et viventem per velamen, id est, carnem suam,
Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,
21 et sacerdotem magnum super domum Dei:
A majíce kněze velikého nad domem Božím,
22 accedamus cum vero corde in plenitudine fidei, aspersi corda a conscientia mala, et abluti corpus aqua munda,
Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
23 teneamus spei nostrae confessionem indeclinabilem, (fidelis enim est qui repromisit),
A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
24 et consideremus invicem in provocationem charitatis, et bonorum operum:
A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
25 non deserentes collectionem nostram, sicut consuetudinis est quibusdam, sed consolantes, et tanto magis quanto videritis appropinquantem diem.
Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
26 Voluntarie enim peccantibus nobis post acceptam notitiam veritatis, iam non relinquitur pro peccatis hostia,
Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,
27 terribilis autem quaedam expectatio iudicii, et ignis aemulatio, quae consumptura est adversarios.
Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
28 Irritam quis faciens legem Moysi, sine ulla miseratione duobus vel tribus testibus moritur:
Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
29 quanto magis putatis deteriora mereri supplicia qui filium Dei conculcaverit, et sanguinem testamenti pollutum duxerit, in quo sanctificatus est, et spiritui gratiae contumeliam fecerit?
Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?
30 Scimus enim qui dixit: Mihi vindictam, et ego retribuam. Et iterum: Quia iudicabit Dominus populum suum.
Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
31 Horrendum est incidere in manus Dei viventis.
Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.
32 Rememoramini autem pristinos dies, in quibus illuminati, magnum certamen sustinuistis passionum:
Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,
33 et in altero quidem opprobriis, et tribulationibus spectaculum facti: in altero autem socii taliter conversantium effecti.
Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.
34 Nam et vinctis compassi estis, et rapinam bonorum vestrorum cum gaudio suscepistis, cognoscentes vos habere meliorem, et manentem substantiam.
Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.
35 Nolite itaque amittere confidentiam vestram, quae magnam habet remunerationem.
Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.
36 Patientia enim vobis necessaria est: ut voluntatem Dei facientes, reportetis promissionem.
Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.
37 Adhuc enim modicum aliquantulumque, qui venturus est, veniet, et non tardabit.
Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.
38 iustus autem meus ex fide vivit. quod si subtraxerit se, non placebit animae meae.
Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.
39 Nos autem non sumus subtractionis filii in perditionem, sed fidei in acquisitionem animae.
Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.
