Psalmorum 95

1 Laus cantici ipsi David. Venite, exsultemus Domino; jubilemus Deo salutari nostro;

Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

2 præoccupemus faciem ejus in confessione, et in psalmis jubilemus ei:

Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

3 quoniam Deus magnus Dominus, et rex magnus super omnes deos.

Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

4 Quia in manu ejus sunt omnes fines terræ, et altitudines montium ipsius sunt;

V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

5 quoniam ipsius est mare, et ipse fecit illud, et siccam manus ejus formaverunt.

Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

6 Venite, adoremus, et procidamus, et ploremus ante Dominum qui fecit nos:

Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

7 quia ipse est Dominus Deus noster, et nos populus pascuæ ejus, et oves manus ejus.

Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

8 Hodie si vocem ejus audieritis, nolite obdurare corda vestra

Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

9 sicut in irritatione, secundum diem tentationis in deserto, ubi tentaverunt me patres vestri: probaverunt me, et viderunt opera mea.

Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

10 Quadraginta annis offensus fui generationi illi, et dixi: Semper hi errant corde.

Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

11 Et isti non cognoverunt vias meas: ut juravi in ira mea: Si introibunt in requiem meam.

Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.