Psalmorum 94
1 Psalmus ipsi David, quarta sabbati. Deus ultionum Dominus; Deus ultionum libere egit.
Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
2 Exaltare, qui judicas terram; redde retributionem superbis.
Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
3 Usquequo peccatores, Domine, usquequo peccatores gloriabuntur;
Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
4 effabuntur et loquentur iniquitatem; loquentur omnes qui operantur injustitiam?
Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
5 Populum tuum, Domine, humiliaverunt, et hæreditatem tuam vexaverunt.
Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
6 Viduam et advenam interfecerunt, et pupillos occiderunt.
Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
7 Et dixerunt: Non videbit Dominus, nec intelliget Deus Jacob.
Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
8 Intelligite, insipientes in populo; et stulti, aliquando sapite.
Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
9 Qui plantavit aurem non audiet? aut qui finxit oculum non considerat?
Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
10 Qui corripit gentes non arguet, qui docet hominem scientiam?
Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
11 Dominus scit cogitationes hominum, quoniam vanæ sunt.
Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
12 Beatus homo quem tu erudieris, Domine, et de lege tua docueris eum:
Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
13 ut mitiges ei a diebus malis, donec fodiatur peccatori fovea.
Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14 Quia non repellet Dominus plebem suam, et hæreditatem suam non derelinquet,
Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
15 quoadusque justitia convertatur in judicium: et qui juxta illam, omnes qui recto sunt corde.
Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
16 Quis consurget mihi adversus malignantes? aut quis stabit mecum adversus operantes iniquitatem?
Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
17 Nisi quia Dominus adjuvit me, paulominus habitasset in inferno anima mea. (questioned)
Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
18 Si dicebam: Motus est pes meus: misericordia tua, Domine, adjuvabat me.
Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19 Secundum multitudinem dolorum meorum in corde meo, consolationes tuæ lætificaverunt animam meam.
Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
20 Numquid adhæret tibi sedes iniquitatis, qui fingis laborem in præcepto?
Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21 Captabunt in animam justi, et sanguinem innocentem condemnabunt.
Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22 Et factus est mihi Dominus in refugium, et Deus meus in adjutorium spei meæ.
Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
23 Et reddet illis iniquitatem ipsorum, et in malitia eorum disperdet eos: disperdet illos Dominus Deus noster.
Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
