Psalmorum 90
1 Oratio Moysi, hominis Dei. Domine, refugium factus es nobis a generatione in generationem.
Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2 Priusquam montes fierent, aut formaretur terra et orbis, a sæculo et usque in sæculum tu es, Deus.
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3 Ne avertas hominem in humilitatem: et dixisti: Convertimini, filii hominum.
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4 Quoniam mille anni ante oculos tuos tamquam dies hesterna quæ præteriit: et custodia in nocte
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5 quæ pro nihilo habentur, eorum anni erunt.
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6 Mane sicut herba transeat; mane floreat, et transeat; vespere decidat, induret, et arescat.
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7 Quia defecimus in ira tua, et in furore tuo turbati sumus.
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8 Posuisti iniquitates nostras in conspectu tuo; sæculum nostrum in illuminatione vultus tui.
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9 Quoniam omnes dies nostri defecerunt, et in ira tua defecimus. Anni nostri sicut aranea meditabuntur;
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10 dies annorum nostrorum in ipsis septuaginta anni. Si autem in potentatibus octoginta anni, et amplius eorum labor et dolor; quoniam supervenit mansuetudo, et corripiemur.
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11 Quis novit potestatem iræ tuæ, et præ timore tuo iram tuam
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12 dinumerare? Dexteram tuam sic notam fac, et eruditos corde in sapientia.
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13 Convertere, Domine; usquequo? et deprecabilis esto super servos tuos.
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14 Repleti sumus mane misericordia tua; et exsultavimus, et delectati sumus omnibus diebus nostris.
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15 Lætati sumus pro diebus quibus nos humiliasti; annis quibus vidimus mala.
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16 Respice in servos tuos et in opera tua, et dirige filios eorum.
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17 Et sit splendor Domini Dei nostri super nos, et opera manuum nostrarum dirige super nos, et opus manuum nostrarum dirige.
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
