Psalmorum 9
1 In finem, pro occultis filii. Psalmus David. Confitebor tibi, Domine, in toto corde meo; narrabo omnia mirabilia tua.
Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.
2 Lætabor et exsultabo in te; psallam nomini tuo, Altissime.
Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,
3 In convertendo inimicum meum retrorsum; infirmabuntur, et peribunt a facie tua.
Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.
4 Quoniam fecisti judicium meum et causam meam; sedisti super thronum, qui judicas justitiam.
Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.
5 Increpasti gentes, et periit impius: nomen eorum delesti in æternum, et in sæculum sæculi.
Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.
6 Inimici defecerunt frameæ in finem, et civitates eorum destruxisti. Periit memoria eorum cum sonitu;
Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.
7 et Dominus in æternum permanet. Paravit in judicio thronum suum,
Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.
8 et ipse judicabit orbem terræ in æquitate: judicabit populos in justitia.
Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.
9 Et factus est Dominus refugium pauperi; adjutor in opportunitatibus, in tribulatione.
Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.
10 Et sperent in te qui noverunt nomen tuum, quoniam non dereliquisti quærentes te, Domine.
I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.
11 Psallite Domino qui habitat in Sion; annuntiate inter gentes studia ejus:
Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.
12 quoniam requirens sanguinem eorum recordatus est; non est oblitus clamorem pauperum.
Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.
13 Miserere mei, Domine: vide humilitatem meam de inimicis meis,
Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,
14 qui exaltas me de portis mortis, ut annuntiem omnes laudationes tuas in portis filiæ Sion:
Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.
15 exultabo in salutari tuo. Infixæ sunt gentes in interitu quem fecerunt; in laqueo isto quem absconderunt comprehensus est pes eorum.
Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.
16 Cognoscetur Dominus judicia faciens; in operibus manuum suarum comprehensus est peccator.
Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion (Sélah)
Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem. (Sheol h7585)
18 Quoniam non in finem oblivio erit pauperis; patientia pauperum non peribit in finem.
Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.
19 Exsurge, Domine; non confortetur homo: judicentur gentes in conspectu tuo.
Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou.
20 Constitue, Domine, legislatorem super eos, ut sciant gentes quoniam homines sunt.
Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. (Sélah)
