Psalmorum 89
1 Intellectus Ethan Ezrahitæ. Misericordias Domini in æternum cantabo; in generationem et generationem annuntiabo veritatem tuam in ore meo.
Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
2 Quoniam dixisti: In æternum misericordia ædificabitur in cælis; præparabitur veritas tua in eis.
Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
3 Disposui testamentum electis meis; juravi David servo meo:
Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
4 Usque in æternum præparabo semen tuum, et ædificabo in generationem et generationem sedem tuam.
Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
5 Confitebuntur cæli mirabilia tua, Domine; etenim veritatem tuam in ecclesia sanctorum.
Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
6 Quoniam quis in nubibus æquabitur Domino; similis erit Deo in filiis Dei?
Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
7 Deus, qui glorificatur in consilio sanctorum, magnus et terribilis super omnes qui in circuitu ejus sunt.
Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
8 Domine Deus virtutum, quis similis tibi? potens es, Domine, et veritas tua in circuitu tuo.
Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
9 Tu dominaris potestati maris; motum autem fluctuum ejus tu mitigas.
Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
10 Tu humiliasti, sicut vulneratum, superbum; in brachio virtutis tuæ dispersisti inimicos tuos.
Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
11 Tui sunt cæli, et tua est terra: orbem terræ, et plenitudinem ejus tu fundasti;
Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
12 aquilonem et mare tu creasti. Thabor et Hermon in nomine tuo exsultabunt:
Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
13 tuum brachium cum potentia. Firmetur manus tua, et exaltetur dextera tua:
Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
14 justitia et judicium præparatio sedis tuæ: misericordia et veritas præcedent faciem tuam.
Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
15 Beatus populus qui scit jubilationem: Domine, in lumine vultus tui ambulabunt,
Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
16 et in nomine tuo exsultabunt tota die, et in justitia tua exaltabuntur.
Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
17 Quoniam gloria virtutis eorum tu es, et in beneplacito tuo exaltabitur cornu nostrum.
Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
18 Quia Domini est assumptio nostra, et sancti Israël regis nostri.
Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
19 Tunc locutus es in visione sanctis tuis, et dixisti: Posui adjutorium in potente, et exaltavi electum de plebe mea.
Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
20 Inveni David, servum meum; oleo sancto meo unxi eum.
Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
21 Manus enim mea auxiliabitur ei, et brachium meum confortabit eum.
A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
22 Nihil proficiet inimicus in eo, et filius iniquitatis non apponet nocere ei.
Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
23 Et concidam a facie ipsius inimicos ejus, et odientes eum in fugam convertam.
Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
24 Et veritas mea et misericordia mea cum ipso, et in nomine meo exaltabitur cornu ejus.
Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
25 Et ponam in mari manum ejus, et in fluminibus dexteram ejus.
A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
26 Ipse invocabit me: Pater meus es tu, Deus meus, et susceptor salutis meæ.
On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
27 Et ego primogenitum ponam illum, excelsum præ regibus terræ.
Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
28 In æternum servabo illi misericordiam meam, et testamentum meum fidele ipsi.
Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
29 Et ponam in sæculum sæculi semen ejus, et thronum ejus sicut dies cæli.
Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
30 Si autem dereliquerint filii ejus legem meam, et in judiciis meis non ambulaverint;
Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
31 si justitias meas profanaverint, et mandata mea non custodierint:
Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
32 visitabo in virga iniquitates eorum, et in verberibus peccata eorum;
Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
33 misericordiam autem meam non dispergam ab eo, neque nocebo in veritate mea,
Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
34 neque profanabo testamentum meum: et quæ procedunt de labiis meis non faciam irrita.
Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
35 Semel juravi in sancto meo, si David mentiar:
Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
36 semen ejus in æternum manebit. Et thronus ejus sicut sol in conspectu meo,
Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
37 et sicut luna perfecta in æternum, et testis in cælo fidelis.
Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
38 Tu vero repulisti et despexisti; distulisti christum tuum.
Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
39 Evertisti testamentum servi tui; profanasti in terra sanctuarium ejus.
Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
40 Destruxisti omnes sepes ejus; posuisti firmamentum ejus formidinem.
Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
41 Diripuerunt eum omnes transeuntes viam; factus est opprobrium vicinis suis.
Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
42 Exaltasti dexteram deprimentium eum; lætificasti omnes inimicos ejus.
Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
43 Avertisti adjutorium gladii ejus, et non es auxiliatus ei in bello.
Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
44 Destruxisti eum ab emundatione, et sedem ejus in terram collisisti.
Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
45 Minorasti dies temporis ejus; perfudisti eum confusione.
Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
46 Usquequo, Domine, avertis in finem? exardescet sicut ignis ira tua?
Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
47 Memorare quæ mea substantia: numquid enim vane constituisti omnes filios hominum?
Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
49 Ubi sunt misericordiæ tuæ antiquæ, Domine, sicut jurasti David in veritate tua?
Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
50 Memor esto, Domine, opprobrii servorum tuorum, quod continui in sinu meo, multarum gentium:
Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
51 quod exprobraverunt inimici tui, Domine; quod exprobraverunt commutationem christi tui.
Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
52 Benedictus Dominus in æternum. Fiat, fiat.
Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
