< Psalmorum 55 >

1 In finem, in carminibus. Intellectus David. Exaudi, Deus, orationem meam, et ne despexeris deprecationem meam:
Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
2 intende mihi, et exaudi me. Contristatus sum in exercitatione mea, et conturbatus sum
Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
3 a voce inimici, et a tribulatione peccatoris. Quoniam declinaverunt in me iniquitates, et in ira molesti erant mihi.
A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
4 Cor meum conturbatum est in me, et formido mortis cecidit super me.
Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
5 Timor et tremor venerunt super me, et contexerunt me tenebræ.
Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
6 Et dixi: Quis dabit mihi pennas sicut columbæ, et volabo, et requiescam?
I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
7 Ecce elongavi fugiens, et mansi in solitudine.
Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)
8 Exspectabam eum qui salvum me fecit a pusillanimitate spiritus, et tempestate.
Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
9 Præcipita, Domine; divide linguas eorum: quoniam vidi iniquitatem et contradictionem in civitate.
Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
10 Die ac nocte circumdabit eam super muros ejus iniquitas; et labor in medio ejus,
Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
11 et injustitia: et non defecit de plateis ejus usura et dolus.
Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
12 Quoniam si inimicus meus maledixisset mihi, sustinuissem utique. Et si is qui oderat me super me magna locutus fuisset, abscondissem me forsitan ab eo.
Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
13 Tu vero homo unanimis, dux meus, et notus meus:
Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
14 qui simul mecum dulces capiebas cibos; in domo Dei ambulavimus cum consensu.
Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
15 Veniat mors super illos, et descendant in infernum viventes: quoniam nequitiæ in habitaculis eorum, in medio eorum. (Sheol h7585)
Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)
16 Ego autem ad Deum clamavi, et Dominus salvabit me.
Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
17 Vespere, et mane, et meridie, narrabo, et annuntiabo; et exaudiet vocem meam.
U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
18 Redimet in pace animam meam ab his qui appropinquant mihi: quoniam inter multos erant mecum.
Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
19 Exaudiet Deus, et humiliabit illos, qui est ante sæcula. Non enim est illis commutatio, et non timuerunt Deum.
Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
20 Extendit manum suam in retribuendo; contaminaverunt testamentum ejus:
Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
21 divisi sunt ab ira vultus ejus, et appropinquavit cor illius. Molliti sunt sermones ejus super oleum; et ipsi sunt jacula.
Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
22 Jacta super Dominum curam tuam, et ipse te enutriet; non dabit in æternum fluctuationem justo.
Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
23 Tu vero, Deus, deduces eos in puteum interitus. Viri sanguinum et dolosi non dimidiabunt dies suos; ego autem sperabo in te, Domine.
Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.

< Psalmorum 55 >