Psalmorum 54

1 In finem, in carminibus. Intellectus David, cum venissent Ziphæi, et dixissent ad Saul: Nonne David absconditus est apud nos? Deus, in nomine tuo salvum me fac, et in virtute tua judica me.

Přednímu z kantorů na neginot, vyučující žalm Davidův, Když přišli Zifejští, a řekli Saulovi: Nevíš-liž, že se David pokrývá u nás? Bože, spasena mne učiň pro jméno své, a v moci své veď při mou.

2 Deus, exaudi orationem meam; auribus percipe verba oris mei.

Bože, slyš modlitbu mou, pozoruj řeči úst mých.

3 Quoniam alieni insurrexerunt adversum me, et fortes quæsierunt animam meam, et non proposuerunt Deum ante conspectum suum.

Neboť jsou cizí povstali proti mně, a ukrutníci hledají duše mé, nepředstavujíce sobě Boha před oblíčej svůj. (Sélah)

4 Ecce enim Deus adjuvat me, et Dominus susceptor est animæ meæ.

Aj, Bůhť jest spomocník můj; Pán s těmi jest, kteříž jsou podpůrcové života mého.

5 Averte mala inimicis meis; et in veritate tua disperde illos.

Odplať zlým nepřátelům mým, v pravdě své vypleň je, ó Pane.

6 Voluntarie sacrificabo tibi, et confitebor nomini tuo, Domine, quoniam bonum est.

I buduť dobrovolně oběti obětovati, slaviti budu jméno tvé, Hospodine, proto že jest dobré.

7 Quoniam ex omni tribulatione eripuisti me, et super inimicos meos despexit oculus meus.

Nebo z ssoužení všelikého vytrhl mne Bůh, nýbrž i pomstu nad nepřátely mými vidělo oko mé.