Psalmorum 51
1 In finem. Psalmus David, cum venit ad eum Nathan propheta, quando intravit ad Bethsabee. Miserere mei, Deus, secundum magnam misericordiam tuam; et secundum multitudinem miserationum tuarum, dele iniquitatem meam.
Přednímu z kantorů, žalm Davidův, Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.
2 Amplius lava me ab iniquitate mea, et a peccato meo munda me.
Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.
3 Quoniam iniquitatem meam ego cognosco, et peccatum meum contra me est semper.
Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.
4 Tibi soli peccavi, et malum coram te feci; ut justificeris in sermonibus tuis, et vincas cum judicaris.
Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.
5 Ecce enim in iniquitatibus conceptus sum, et in peccatis concepit me mater mea.
Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.
6 Ecce enim veritatem dilexisti; incerta et occulta sapientiæ tuæ manifestasti mihi.
Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.
7 Asperges me hyssopo, et mundabor; lavabis me, et super nivem dealbabor.
Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.
8 Auditui meo dabis gaudium et lætitiam, et exsultabunt ossa humiliata.
Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.
9 Averte faciem tuam a peccatis meis, et omnes iniquitates meas dele.
Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.
10 Cor mundum crea in me, Deus, et spiritum rectum innova in visceribus meis.
Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.
11 Ne projicias me a facie tua, et spiritum sanctum tuum ne auferas a me.
Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.
12 Redde mihi lætitiam salutaris tui, et spiritu principali confirma me.
Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.
13 Docebo iniquos vias tuas, et impii ad te convertentur.
I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.
14 Libera me de sanguinibus, Deus, Deus salutis meæ, et exsultabit lingua mea justitiam tuam.
Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.
15 Domine, labia mea aperies, et os meum annuntiabit laudem tuam.
Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.
16 Quoniam si voluisses sacrificium, dedissem utique; holocaustis non delectaberis.
Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.
17 Sacrificium Deo spiritus contribulatus; cor contritum et humiliatum, Deus, non despicies.
Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš.
18 Benigne fac, Domine, in bona voluntate tua Sion, ut ædificentur muri Jerusalem.
Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské.
19 Tunc acceptabis sacrificium justitiæ, oblationes et holocausta; tunc imponent super altare tuum vitulos.
A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.
