Psalmorum 38
1 Psalmus David, in rememorationem de sabbato. Domine, ne in furore tuo arguas me, neque in ira tua corripias me:
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 quoniam sagittæ tuæ infixæ sunt mihi, et confirmasti super me manum tuam.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 Non est sanitas in carne mea, a facie iræ tuæ; non est pax ossibus meis, a facie peccatorum meorum:
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 quoniam iniquitates meæ supergressæ sunt caput meum, et sicut onus grave gravatæ sunt super me.
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 Putruerunt et corruptæ sunt cicatrices meæ, a facie insipientiæ meæ.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 Miser factus sum et curvatus sum usque in finem; tota die contristatus ingrediebar.
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 Quoniam lumbi mei impleti sunt illusionibus, et non est sanitas in carne mea.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 Afflictus sum, et humiliatus sum nimis; rugiebam a gemitu cordis mei.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 Domine, ante te omne desiderium meum, et gemitus meus a te non est absconditus.
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 Cor meum conturbatum est; dereliquit me virtus mea, et lumen oculorum meorum, et ipsum non est mecum.
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 Amici mei et proximi mei adversum me appropinquaverunt, et steterunt; et qui juxta me erant, de longe steterunt: et vim faciebant qui quærebant animam meam.
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 Et qui inquirebant mala mihi, locuti sunt vanitates, et dolos tota die meditabantur.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 Ego autem, tamquam surdus, non audiebam; et sicut mutus non aperiens os suum.
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 Et factus sum sicut homo non audiens, et non habens in ore suo redargutiones.
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 Quoniam in te, Domine, speravi; tu exaudies me, Domine Deus meus.
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 Quia dixi: Nequando supergaudeant mihi inimici mei; et dum commoventur pedes mei, super me magna locuti sunt.
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 Quoniam ego in flagella paratus sum, et dolor meus in conspectu meo semper.
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 Quoniam iniquitatem meam annuntiabo, et cogitabo pro peccato meo.
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 Inimici autem mei vivunt, et confirmati sunt super me: et multiplicati sunt qui oderunt me inique.
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 Qui retribuunt mala pro bonis detrahebant mihi, quoniam sequebar bonitatem.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 Ne derelinquas me, Domine Deus meus; ne discesseris a me.
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 Intende in adjutorium meum, Domine Deus salutis meæ.
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
