Psalmorum 22
1 In finem, pro susceptione matutina. Psalmus David. Deus, Deus meus, respice in me: quare me dereliquisti? longe a salute mea verba delictorum meorum.
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2 Deus meus, clamabo per diem, et non exaudies; et nocte, et non ad insipientiam mihi.
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3 Tu autem in sancto habitas, laus Israël.
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4 In te speraverunt patres nostri; speraverunt, et liberasti eos.
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5 Ad te clamaverunt, et salvi facti sunt; in te speraverunt, et non sunt confusi.
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6 Ego autem sum vermis, et non homo; opprobrium hominum, et abjectio plebis.
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7 Omnes videntes me deriserunt me; locuti sunt labiis, et moverunt caput.
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8 Speravit in Domino, eripiat eum: salvum faciat eum, quoniam vult eum.
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9 Quoniam tu es qui extraxisti me de ventre, spes mea ab uberibus matris meæ.
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10 In te projectus sum ex utero; de ventre matris meæ Deus meus es tu:
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11 ne discesseris a me, quoniam tribulatio proxima est, quoniam non est qui adjuvet.
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12 Circumdederunt me vituli multi; tauri pingues obsederunt me.
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13 Aperuerunt super me os suum, sicut leo rapiens et rugiens.
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14 Sicut aqua effusus sum, et dispersa sunt omnia ossa mea: factum est cor meum tamquam cera liquescens in medio ventris mei.
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15 Aruit tamquam testa virtus mea, et lingua mea adhæsit faucibus meis: et in pulverem mortis deduxisti me.
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16 Quoniam circumdederunt me canes multi; concilium malignantium obsedit me. Foderunt manus meas et pedes meos;
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17 dinumeraverunt omnia ossa mea. Ipsi vero consideraverunt et inspexerunt me.
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18 Diviserunt sibi vestimenta mea, et super vestem meam miserunt sortem.
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19 Tu autem, Domine, ne elongaveris auxilium tuum a me; ad defensionem meam conspice.
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20 Erue a framea, Deus, animam meam, et de manu canis unicam meam.
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21 Salva me ex ore leonis, et a cornibus unicornium humilitatem meam.
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22 Narrabo nomen tuum fratribus meis; in medio ecclesiæ laudabo te.
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23 Qui timetis Dominum, laudate eum; universum semen Jacob, glorificate eum.
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24 Timeat eum omne semen Israël, quoniam non sprevit, neque despexit deprecationem pauperis, nec avertit faciem suam a me: et cum clamarem ad eum, exaudivit me.
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25 Apud te laus mea in ecclesia magna; vota mea reddam in conspectu timentium eum.
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26 Edent pauperes, et saturabuntur, et laudabunt Dominum qui requirunt eum: vivent corda eorum in sæculum sæculi.
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27 Reminiscentur et convertentur ad Dominum universi fines terræ; et adorabunt in conspectu ejus universæ familiæ gentium:
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28 quoniam Domini est regnum, et ipse dominabitur gentium.
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29 Manducaverunt et adoraverunt omnes pingues terræ; in conspectu ejus cadent omnes qui descendunt in terram.
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30 Et anima mea illi vivet; et semen meum serviet ipsi.
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31 Annuntiabitur Domino generatio ventura; et annuntiabunt cæli justitiam ejus populo qui nascetur, quem fecit Dominus.
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
