Psalmorum 147
1 Alleluja. Laudate Dominum, quoniam bonus est psalmus; Deo nostro sit jucunda, decoraque laudatio.
Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
2 Ædificans Jerusalem Dominus, dispersiones Israëlis congregabit:
Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
3 qui sanat contritos corde, et alligat contritiones eorum;
Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
4 qui numerat multitudinem stellarum, et omnibus eis nomina vocat.
Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
5 Magnus Dominus noster, et magna virtus ejus, et sapientiæ ejus non est numerus.
Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
6 Suscipiens mansuetos Dominus; humilians autem peccatores usque ad terram.
Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
7 Præcinite Domino in confessione; psallite Deo nostro in cithara.
Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
8 Qui operit cælum nubibus, et parat terræ pluviam; qui producit in montibus fœnum, et herbam servituti hominum;
Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
9 qui dat jumentis escam ipsorum, et pullis corvorum invocantibus eum.
Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
10 Non in fortitudine equi voluntatem habebit, nec in tibiis viri beneplacitum erit ei.
Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
11 Beneplacitum est Domino super timentes eum, et in eis qui sperant super misericordia ejus.
Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
12 Alleluja. Lauda, Jerusalem, Dominum; lauda Deum tuum, Sion.
Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
13 Quoniam confortavit seras portarum tuarum; benedixit filiis tuis in te.
Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
14 Qui posuit fines tuos pacem, et adipe frumenti satiat te.
On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
15 Qui emittit eloquium suum terræ: velociter currit sermo ejus.
On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
16 Qui dat nivem sicut lanam; nebulam sicut cinerem spargit.
Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
17 Mittit crystallum suam sicut buccellas: ante faciem frigoris ejus quis sustinebit?
Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
18 Emittet verbum suum, et liquefaciet ea; flabit spiritus ejus, et fluent aquæ.
Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
19 Qui annuntiat verbum suum Jacob, justitias et judicia sua Israël.
Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
20 Non fecit taliter omni nationi, et judicia sua non manifestavit eis. Alleluja.
Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
