Psalmorum 144

1 Psalmus David. Adversus Goliath. Benedictus Dominus Deus meus, qui docet manus meas ad prælium, et digitos meos ad bellum.

Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

2 Misericordia mea et refugium meum; susceptor meus et liberator meus; protector meus, et in ipso speravi, qui subdit populum meum sub me.

Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

3 Domine, quid est homo, quia innotuisti ei? aut filius hominis, quia reputas eum?

Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

4 Homo vanitati similis factus est; dies ejus sicut umbra prætereunt.

Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

5 Domine, inclina cælos tuos, et descende; tange montes, et fumigabunt.

Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

6 Fulgura coruscationem, et dissipabis eos; emitte sagittas tuas, et conturbabis eos.

Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

7 Emitte manum tuam de alto: eripe me, et libera me de aquis multis, de manu filiorum alienorum:

Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

8 quorum os locutum est vanitatem, et dextera eorum dextera iniquitatis.

Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

9 Deus, canticum novum cantabo tibi; in psalterio decachordo psallam tibi.

Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

10 Qui das salutem regibus, qui redemisti David servum tuum de gladio maligno,

Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

11 eripe me, et erue me de manu filiorum alienorum, quorum os locutum est vanitatem, et dextera eorum dextera iniquitatis.

Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

12 Quorum filii sicut novellæ plantationes in juventute sua; filiæ eorum compositæ, circumornatæ ut similitudo templi.

Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

13 Promptuaria eorum plena, eructantia ex hoc in illud; oves eorum fœtosæ, abundantes in egressibus suis;

Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

14 boves eorum crassæ. Non est ruina maceriæ, neque transitus, neque clamor in plateis eorum.

Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

15 Beatum dixerunt populum cui hæc sunt; beatus populus cujus Dominus Deus ejus.

Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.