Psalmorum 132
1 Canticum graduum. Memento, Domine, David, et omnis mansuetudinis ejus:
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 sicut juravit Domino; votum vovit Deo Jacob:
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 Si introiero in tabernaculum domus meæ; si ascendero in lectum strati mei;
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 si dedero somnum oculis meis, et palpebris meis dormitationem,
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 et requiem temporibus meis, donec inveniam locum Domino, tabernaculum Deo Jacob.
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Ecce audivimus eam in Ephrata; invenimus eam in campis silvæ.
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Introibimus in tabernaculum ejus; adorabimus in loco ubi steterunt pedes ejus.
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Surge, Domine, in requiem tuam, tu et arca sanctificationis tuæ.
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Sacerdotes tui induantur justitiam, et sancti tui exsultent.
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Propter David servum tuum non avertas faciem christi tui.
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Juravit Dominus David veritatem, et non frustrabitur eam: De fructu ventris tui ponam super sedem tuam.
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Si custodierint filii tui testamentum meum, et testimonia mea hæc quæ docebo eos, et filii eorum usque in sæculum sedebunt super sedem tuam.
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Quoniam elegit Dominus Sion: elegit eam in habitationem sibi.
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 Hæc requies mea in sæculum sæculi; hic habitabo, quoniam elegi eam.
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Viduam ejus benedicens benedicam; pauperes ejus saturabo panibus.
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 Sacerdotes ejus induam salutari, et sancti ejus exsultatione exsultabunt.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Illuc producam cornu David; paravi lucernam christo meo.
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Inimicos ejus induam confusione; super ipsum autem efflorebit sanctificatio mea.
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
