Psalmorum 119
1 Alleluja. Beati immaculati in via, qui ambulant in lege Domini.
Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Beati qui scrutantur testimonia ejus; in toto corde exquirunt eum.
Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 Non enim qui operantur iniquitatem in viis ejus ambulaverunt.
Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Tu mandasti mandata tua custodiri nimis.
Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 Utinam dirigantur viæ meæ ad custodiendas justificationes tuas.
Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 Tunc non confundar, cum perspexero in omnibus mandatis tuis.
Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Confitebor tibi in directione cordis, in eo quod didici judicia justitiæ tuæ.
Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Justificationes tuas custodiam; non me derelinquas usquequaque.
Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 In quo corrigit adolescentior viam suam? in custodiendo sermones tuos.
Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 In toto corde meo exquisivi te; ne repellas me a mandatis tuis.
Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 In corde meo abscondi eloquia tua, ut non peccem tibi.
V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Benedictus es, Domine; doce me justificationes tuas.
Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 In labiis meis pronuntiavi omnia judicia oris tui.
Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 In via testimoniorum tuorum delectatus sum, sicut in omnibus divitiis.
Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 In mandatis tuis exercebor, et considerabo vias tuas.
O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 In justificationibus tuis meditabor: non obliviscar sermones tuos.
V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Retribue servo tuo, vivifica me, et custodiam sermones tuos.
Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Revela oculos meos, et considerabo mirabilia de lege tua.
Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Incola ego sum in terra: non abscondas a me mandata tua.
Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 Concupivit anima mea desiderare justificationes tuas in omni tempore.
Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Increpasti superbos; maledicti qui declinant a mandatis tuis.
Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Aufer a me opprobrium et contemptum, quia testimonia tua exquisivi.
Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Etenim sederunt principes, et adversum me loquebantur; servus autem tuus exercebatur in justificationibus tuis.
Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Nam et testimonia tua meditatio mea est, et consilium meum justificationes tuæ.
Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 Adhæsit pavimento anima mea: vivifica me secundum verbum tuum.
Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Vias meas enuntiavi, et exaudisti me; doce me justificationes tuas.
Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 Viam justificationum tuarum instrue me, et exercebor in mirabilibus tuis.
Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Dormitavit anima mea præ tædio: confirma me in verbis tuis.
Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Viam iniquitatis amove a me, et de lege tua miserere mei.
Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Viam veritatis elegi; judicia tua non sum oblitus.
Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Adhæsi testimoniis tuis, Domine; noli me confundere.
Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 Viam mandatorum tuorum cucurri, cum dilatasti cor meum.
Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 Legem pone mihi, Domine, viam justificationum tuarum, et exquiram eam semper.
He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Da mihi intellectum, et scrutabor legem tuam, et custodiam illam in toto corde meo.
Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 Deduc me in semitam mandatorum tuorum, quia ipsam volui.
Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Inclina cor meum in testimonia tua, et non in avaritiam.
Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Averte oculos meos, ne videant vanitatem; in via tua vivifica me.
Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Statue servo tuo eloquium tuum in timore tuo.
Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Amputa opprobrium meum quod suspicatus sum, quia judicia tua jucunda.
Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Ecce concupivi mandata tua: in æquitate tua vivifica me.
Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 Et veniat super me misericordia tua, Domine; salutare tuum secundum eloquium tuum.
Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 Et respondebo exprobrantibus mihi verbum, quia speravi in sermonibus tuis.
Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 Et ne auferas de ore meo verbum veritatis usquequaque, quia in judiciis tuis supersperavi.
A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 Et custodiam legem tuam semper, in sæculum et in sæculum sæculi.
I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 Et ambulabam in latitudine, quia mandata tua exquisivi.
A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Et loquebar in testimoniis tuis in conspectu regum, et non confundebar.
Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 Et meditabar in mandatis tuis, quæ dilexi.
Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 Et levavi manus meas ad mandata tua, quæ dilexi, et exercebar in justificationibus tuis.
Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Memor esto verbi tui servo tuo, in quo mihi spem dedisti.
Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 Hæc me consolata est in humilitate mea, quia eloquium tuum vivificavit me.
Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 Superbi inique agebant usquequaque; a lege autem tua non declinavi.
Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 Memor fui judiciorum tuorum a sæculo, Domine, et consolatus sum.
Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 Defectio tenuit me, pro peccatoribus derelinquentibus legem tuam.
Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Cantabiles mihi erant justificationes tuæ in loco peregrinationis meæ.
Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Memor fui nocte nominis tui, Domine, et custodivi legem tuam.
Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 Hæc facta est mihi, quia justificationes tuas exquisivi.
Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 Portio mea, Domine, dixi custodire legem tuam.
Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Deprecatus sum faciem tuam in toto corde meo; miserere mei secundum eloquium tuum.
Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Cogitavi vias meas, et converti pedes meos in testimonia tua.
Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Paratus sum, et non sum turbatus, ut custodiam mandata tua.
Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 Funes peccatorum circumplexi sunt me, et legem tuam non sum oblitus.
Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 Media nocte surgebam ad confitendum tibi, super judicia justificationis tuæ.
O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 Particeps ego sum omnium timentium te, et custodientium mandata tua.
Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Misericordia tua, Domine, plena est terra; justificationes tuas doce me.
Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Bonitatem fecisti cum servo tuo, Domine, secundum verbum tuum.
Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 Bonitatem, et disciplinam, et scientiam doce me, quia mandatis tuis credidi.
Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 Priusquam humiliarer ego deliqui: propterea eloquium tuum custodivi.
Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 Bonus es tu, et in bonitate tua doce me justificationes tuas.
Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 Multiplicata est super me iniquitas superborum; ego autem in toto corde meo scrutabor mandata tua.
Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Coagulatum est sicut lac cor eorum; ego vero legem tuam meditatus sum.
Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 Bonum mihi quia humiliasti me, ut discam justificationes tuas.
K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Bonum mihi lex oris tui, super millia auri et argenti.
Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Manus tuæ fecerunt me, et plasmaverunt me: da mihi intellectum, et discam mandata tua.
Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 Qui timent te videbunt me et lætabuntur, quia in verba tua supersperavi.
Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 Cognovi, Domine, quia æquitas judicia tua, et in veritate tua humiliasti me.
Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 Fiat misericordia tua ut consoletur me, secundum eloquium tuum servo tuo.
Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 Veniant mihi miserationes tuæ, et vivam, quia lex tua meditatio mea est.
Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 Confundantur superbi, quia injuste iniquitatem fecerunt in me; ego autem exercebor in mandatis tuis.
Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 Convertantur mihi timentes te, et qui noverunt testimonia tua.
Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 Fiat cor meum immaculatum in justificationibus tuis, ut non confundar.
Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Defecit in salutare tuum anima mea, et in verbum tuum supersperavi.
Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Defecerunt oculi mei in eloquium tuum, dicentes: Quando consolaberis me?
Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 Quia factus sum sicut uter in pruina; justificationes tuas non sum oblitus.
Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Quot sunt dies servi tui? quando facies de persequentibus me judicium?
Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 Narraverunt mihi iniqui fabulationes, sed non ut lex tua.
Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Omnia mandata tua veritas: inique persecuti sunt me, adjuva me.
Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 Paulominus consummaverunt me in terra; ego autem non dereliqui mandata tua.
Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Secundum misericordiam tuam vivifica me, et custodiam testimonia oris tui.
Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 In æternum, Domine, verbum tuum permanet in cælo.
Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 In generationem et generationem veritas tua; fundasti terram, et permanet.
Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 Ordinatione tua perseverat dies, quoniam omnia serviunt tibi.
Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Nisi quod lex tua meditatio mea est, tunc forte periissem in humilitate mea.
Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 In æternum non obliviscar justificationes tuas, quia in ipsis vivificasti me.
Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Tuus sum ego; salvum me fac: quoniam justificationes tuas exquisivi.
Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 Me exspectaverunt peccatores ut perderent me; testimonia tua intellexi.
Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 Omnis consummationis vidi finem, latum mandatum tuum nimis.
Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Quomodo dilexi legem tuam, Domine! tota die meditatio mea est.
Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Super inimicos meos prudentem me fecisti mandato tuo, quia in æternum mihi est.
Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Super omnes docentes me intellexi, quia testimonia tua meditatio mea est.
Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 Super senes intellexi, quia mandata tua quæsivi.
I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Ab omni via mala prohibui pedes meos, ut custodiam verba tua.
Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 A judiciis tuis non declinavi, quia tu legem posuisti mihi.
Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Quam dulcia faucibus meis eloquia tua! super mel ori meo.
Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 A mandatis tuis intellexi; propterea odivi omnem viam iniquitatis.
Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Lucerna pedibus meis verbum tuum, et lumen semitis meis.
Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Juravi et statui custodire judicia justitiæ tuæ.
Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Humiliatus sum usquequaque, Domine; vivifica me secundum verbum tuum.
Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 Voluntaria oris mei beneplacita fac, Domine, et judicia tua doce me.
Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Anima mea in manibus meis semper, et legem tuam non sum oblitus.
Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 Posuerunt peccatores laqueum mihi, et de mandatis tuis non erravi.
Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Hæreditate acquisivi testimonia tua in æternum, quia exsultatio cordis mei sunt.
Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Inclinavi cor meum ad faciendas justificationes tuas in æternum, propter retributionem.
Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 Iniquos odio habui, et legem tuam dilexi.
Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Adjutor et susceptor meus es tu, et in verbum tuum supersperavi.
Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Declinate a me, maligni, et scrutabor mandata Dei mei.
Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Suscipe me secundum eloquium tuum, et vivam, et non confundas me ab exspectatione mea.
Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Adjuva me, et salvus ero, et meditabor in justificationibus tuis semper.
Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Sprevisti omnes discedentes a judiciis tuis, quia injusta cogitatio eorum.
Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 Prævaricantes reputavi omnes peccatores terræ; ideo dilexi testimonia tua.
Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Confige timore tuo carnes meas; a judiciis enim tuis timui.
Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Feci judicium et justitiam: non tradas me calumniantibus me.
Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Suscipe servum tuum in bonum: non calumnientur me superbi.
Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Oculi mei defecerunt in salutare tuum, et in eloquium justitiæ tuæ.
Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Fac cum servo tuo secundum misericordiam tuam, et justificationes tuas doce me.
Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Servus tuus sum ego: da mihi intellectum, ut sciam testimonia tua.
Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 Tempus faciendi, Domine: dissipaverunt legem tuam.
Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Ideo dilexi mandata tua super aurum et topazion.
Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 Propterea ad omnia mandata tua dirigebar; omnem viam iniquam odio habui.
A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Mirabilia testimonia tua: ideo scrutata est ea anima mea.
Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 Declaratio sermonum tuorum illuminat, et intellectum dat parvulis.
Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Os meum aperui, et attraxi spiritum: quia mandata tua desiderabam.
Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Aspice in me, et miserere mei, secundum judicium diligentium nomen tuum.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 Gressus meos dirige secundum eloquium tuum, et non dominetur mei omnis injustitia.
Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Redime me a calumniis hominum ut custodiam mandata tua.
Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 Faciem tuam illumina super servum tuum, et doce me justificationes tuas.
Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Exitus aquarum deduxerunt oculi mei, quia non custodierunt legem tuam.
Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Justus es, Domine, et rectum judicium tuum.
Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Mandasti justitiam testimonia tua, et veritatem tuam nimis.
Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Tabescere me fecit zelus meus, quia obliti sunt verba tua inimici mei.
Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Ignitum eloquium tuum vehementer, et servus tuus dilexit illud.
Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Adolescentulus sum ego et contemptus; justificationes tuas non sum oblitus.
Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Justitia tua, justitia in æternum, et lex tua veritas.
Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Tribulatio et angustia invenerunt me; mandata tua meditatio mea est.
Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Æquitas testimonia tua in æternum: intellectum da mihi, et vivam.
Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Clamavi in toto corde meo: exaudi me, Domine; justificationes tuas requiram.
Koph Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 Clamavi ad te; salvum me fac: ut custodiam mandata tua.
K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Præveni in maturitate, et clamavi: quia in verba tua supersperavi.
Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Prævenerunt oculi mei ad te diluculo, ut meditarer eloquia tua.
Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Vocem meam audi secundum misericordiam tuam, Domine, et secundum judicium tuum vivifica me.
Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 Appropinquaverunt persequentes me iniquitati: a lege autem tua longe facti sunt.
Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Prope es tu, Domine, et omnes viæ tuæ veritas.
Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 Initio cognovi de testimoniis tuis, quia in æternum fundasti ea.
Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Vide humilitatem meam, et eripe me, quia legem tuam non sum oblitus.
Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Judica judicium meum, et redime me: propter eloquium tuum vivifica me.
Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Longe a peccatoribus salus, quia justificationes tuas non exquisierunt.
Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Misericordiæ tuæ multæ, Domine; secundum judicium tuum vivifica me.
Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Multi qui persequuntur me, et tribulant me; a testimoniis tuis non declinavi.
Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Vidi prævaricantes et tabescebam, quia eloquia tua non custodierunt.
Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Vide quoniam mandata tua dilexi, Domine: in misericordia tua vivifica me.
Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Principium verborum tuorum veritas; in æternum omnia judicia justitiæ tuæ.
Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Principes persecuti sunt me gratis, et a verbis tuis formidavit cor meum.
Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Lætabor ego super eloquia tua, sicut qui invenit spolia multa.
Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Iniquitatem odio habui, et abominatus sum, legem autem tuam dilexi.
Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Septies in die laudem dixi tibi, super judicia justitiæ tuæ.
Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Pax multa diligentibus legem tuam, et non est illis scandalum.
Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Exspectabam salutare tuum, Domine, et mandata tua dilexi.
Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167 Custodivit anima mea testimonia tua, et dilexit ea vehementer.
Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Servavi mandata tua et testimonia tua, quia omnes viæ meæ in conspectu tuo.
Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 Appropinquet deprecatio mea in conspectu tuo, Domine; juxta eloquium tuum da mihi intellectum.
Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 Intret postulatio mea in conspectu tuo; secundum eloquium tuum eripe me.
Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 Eructabunt labia mea hymnum, cum docueris me justificationes tuas.
I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Pronuntiabit lingua mea eloquium tuum, quia omnia mandata tua æquitas.
Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 Fiat manus tua ut salvet me, quoniam mandata tua elegi.
Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Concupivi salutare tuum, Domine, et lex tua meditatio mea est.
Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 Vivet anima mea, et laudabit te, et judicia tua adjuvabunt me.
Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Erravi sicut ovis quæ periit: quære servum tuum, quia mandata tua non sum oblitus.
Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
