Psalmorum 104
1 Ipsi David. Benedic, anima mea, Domino: Domine Deus meus, magnificatus es vehementer. Confessionem et decorem induisti,
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 amictus lumine sicut vestimento. Extendens cælum sicut pellem,
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 qui tegis aquis superiora ejus: qui ponis nubem ascensum tuum; qui ambulas super pennas ventorum:
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 qui facis angelos tuos spiritus, et ministros tuos ignem urentem.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Qui fundasti terram super stabilitatem suam: non inclinabitur in sæculum sæculi.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Abyssus sicut vestimentum amictus ejus; super montes stabunt aquæ.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 Ab increpatione tua fugient; a voce tonitrui tui formidabunt.
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 Ascendunt montes, et descendunt campi, in locum quem fundasti eis.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Terminum posuisti quem non transgredientur, neque convertentur operire terram.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Qui emittis fontes in convallibus; inter medium montium pertransibunt aquæ.
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 Potabunt omnes bestiæ agri; expectabunt onagri in siti sua.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Super ea volucres cæli habitabunt; de medio petrarum dabunt voces.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Rigans montes de superioribus suis; de fructu operum tuorum satiabitur terra:
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 producens fœnum jumentis, et herbam servituti hominum, ut educas panem de terra,
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 et vinum lætificet cor hominis: ut exhilaret faciem in oleo, et panis cor hominis confirmet.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Saturabuntur ligna campi, et cedri Libani quas plantavit:
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 illic passeres nidificabunt: herodii domus dux est eorum.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Montes excelsi cervis; petra refugium herinaciis.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Fecit lunam in tempora; sol cognovit occasum suum.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Posuisti tenebras, et facta est nox; in ipsa pertransibunt omnes bestiæ silvæ:
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 catuli leonum rugientes ut rapiant, et quærant a Deo escam sibi.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Ortus est sol, et congregati sunt, et in cubilibus suis collocabuntur.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Exibit homo ad opus suum, et ad operationem suam usque ad vesperum.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Quam magnificata sunt opera tua, Domine! omnia in sapientia fecisti; impleta est terra possessione tua.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Hoc mare magnum et spatiosum manibus; illic reptilia quorum non est numerus: animalia pusilla cum magnis.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Illic naves pertransibunt; draco iste quem formasti ad illudendum ei.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Omnia a te expectant ut des illis escam in tempore.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Dante te illis, colligent; aperiente te manum tuam, omnia implebuntur bonitate.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Avertente autem te faciem, turbabuntur; auferes spiritum eorum, et deficient, et in pulverem suum revertentur.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Emittes spiritum tuum, et creabuntur, et renovabis faciem terræ.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Sit gloria Domini in sæculum; lætabitur Dominus in operibus suis.
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Qui respicit terram, et facit eam tremere; qui tangit montes, et fumigant.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Cantabo Domino in vita mea; psallam Deo meo quamdiu sum.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Jucundum sit ei eloquium meum; ego vero delectabor in Domino.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Deficiant peccatores a terra, et iniqui, ita ut non sint. Benedic, anima mea, Domino.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
