Psalmorum 103
1 Ipsi David. Benedic, anima mea, Domino, et omnia quæ intra me sunt nomini sancto ejus.
Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
2 Benedic, anima mea, Domino, et noli oblivisci omnes retributiones ejus.
Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
3 Qui propitiatur omnibus iniquitatibus tuis; qui sanat omnes infirmitates tuas:
Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
4 qui redimit de interitu vitam tuam; qui coronat te in misericordia et miserationibus:
Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
5 qui replet in bonis desiderium tuum; renovabitur ut aquilæ juventus tua:
Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
6 faciens misericordias Dominus, et judicium omnibus injuriam patientibus.
Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
7 Notas fecit vias suas Moysi; filiis Israël voluntates suas.
Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
8 Miserator et misericors Dominus: longanimis, et multum misericors.
Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
9 Non in perpetuum irascetur, neque in æternum comminabitur.
Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
10 Non secundum peccata nostra fecit nobis, neque secundum iniquitates nostras retribuit nobis.
Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
11 Quoniam secundum altitudinem cæli a terra, corroboravit misericordiam suam super timentes se;
Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
12 quantum distat ortus ab occidente, longe fecit a nobis iniquitates nostras.
A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
13 Quomodo miseretur pater filiorum, misertus est Dominus timentibus se.
Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí.
14 Quoniam ipse cognovit figmentum nostrum; recordatus est quoniam pulvis sumus.
Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
15 Homo, sicut fœnum dies ejus; tamquam flos agri, sic efflorebit:
Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
16 quoniam spiritus pertransibit in illo, et non subsistet, et non cognoscet amplius locum suum.
Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
17 Misericordia autem Domini ab æterno, et usque in æternum super timentes eum. Et justitia illius in filios filiorum,
Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
18 his qui servant testamentum ejus, et memores sunt mandatorum ipsius ad faciendum ea.
Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
19 Dominus in cælo paravit sedem suam, et regnum ipsius omnibus dominabitur.
Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
20 Benedicite Domino, omnes angeli ejus: potentes virtute, facientes verbum illius, ad audiendam vocem sermonum ejus.
Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
21 Benedicite Domino, omnes virtutes ejus; ministri ejus, qui facitis voluntatem ejus.
Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
22 Benedicite Domino, omnia opera ejus: in omni loco dominationis ejus, benedic, anima mea, Domino.
Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
