Proverbiorum 2

1 Fili mi, si susceperis sermones meos, et mandata mea absconderis penes te:

Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;

2 ut audiat sapientiam auris tua, inclina cor tuum ad cognoscendam prudentiam.

Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;

3 Si enim sapientiam invocaveris, et inclinaveris cor tuum prudentiæ;

Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;

4 si quæsieris eam quasi pecuniam, et sicut thesauros effoderis illam:

Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:

5 tunc intelliges timorem Domini, et scientiam Dei invenies,

Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;

6 quia Dominus dat sapientiam, et ex ore ejus prudentia et scientia.

Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.

7 Custodiet rectorum salutem, et proteget gradientes simpliciter,

Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,

8 servans semitas justitiæ, et vias sanctorum custodiens.

Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.

9 Tunc intelliges justitiam, et judicium, et æquitatem, et omnem semitam bonam.

Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,

10 Si intraverit sapientia cor tuum, et scientia animæ tuæ placuerit,

Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.

11 consilium custodiet te, et prudentia servabit te:

Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,

12 ut eruaris a via mala, et ab homine qui perversa loquitur;

Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,

13 qui relinquunt iter rectum, et ambulant per vias tenebrosas;

Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,

14 qui lætantur cum malefecerint, et exsultant in rebus pessimis;

Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,

15 quorum viæ perversæ sunt, et infames gressus eorum.

Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;

16 Ut eruaris a muliere aliena, et ab extranea quæ mollit sermones suos,

Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,

17 et relinquit ducem pubertatis suæ,

Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;

18 et pacti Dei sui oblita est. Inclinata est enim ad mortem domus ejus, et ad inferos semitæ ipsius. (questioned)

K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;

19 Omnes qui ingrediuntur ad eam non revertentur, nec apprehendent semitas vitæ.

Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;

20 Ut ambules in via bona, et calles justorum custodias:

Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.

21 qui enim recti sunt habitabunt in terra, et simplices permanebunt in ea;

Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;

22 impii vero de terra perdentur, et qui inique agunt auferentur ex ea.

Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.