Proverbiorum 19
1 Melior est pauper qui ambulat in simplicitate sua quam dives torquens labia sua, et insipiens.
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 Ubi non est scientia animæ, non est bonum, et qui festinus est pedibus offendet.
Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 Stultitia hominis supplantat gressus ejus, et contra Deum fervet animo suo.
Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 Divitiæ addunt amicos plurimos; a paupere autem et hi quos habuit separantur.
Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 Testis falsus non erit impunitus, et qui mendacia loquitur non effugiet.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 Multi colunt personam potentis, et amici sunt dona tribuentis.
Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 Fratres hominis pauperis oderunt eum; insuper et amici procul recesserunt ab eo. Qui tantum verba sectatur nihil habebit;
Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 qui autem possessor est mentis diligit animam suam, et custos prudentiæ inveniet bona.
Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 Falsus testis non erit impunitus, et qui loquitur mendacia peribit.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 Non decent stultum deliciæ, nec servum dominari principibus.
Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 Doctrina viri per patientiam noscitur, et gloria ejus est iniqua prætergredi.
Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 Sicut fremitus leonis, ita et regis ira, et sicut ros super herbam, ita et hilaritas ejus.
Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 Dolor patris filius stultus, et tecta jugiter perstillantia litigiosa mulier.
Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 Domus et divitiæ dantur a parentibus; a Domino autem proprie uxor prudens.
Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 Pigredo immittit soporem, et anima dissoluta esuriet.
Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 Qui custodit mandatum custodit animam suam; qui autem negligit viam suam mortificabitur.
Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 Fœneratur Domino qui miseretur pauperis, et vicissitudinem suam reddet ei.
Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 Erudi filium tuum; ne desperes: ad interfectionem autem ejus ne ponas animam tuam.
Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 Qui impatiens est sustinebit damnum, et cum rapuerit, aliud apponet.
Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 Audi consilium, et suscipe disciplinam, ut sis sapiens in novissimis tuis.
Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 Multæ cogitationes in corde viri; voluntas autem Domini permanebit.
Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 Homo indigens misericors est, et melior est pauper quam vir mendax.
Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 Timor Domini ad vitam, et in plenitudine commorabitur absque visitatione pessima.
Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 Abscondit piger manum suam sub ascella, nec ad os suum applicat eam.
Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 Pestilente flagellato stultus sapientior erit; si autem corripueris sapientem, intelliget disciplinam.
Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 Qui affligit patrem, et fugat matrem, ignominiosus est et infelix.
Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 Non cesses, fili, audire doctrinam, nec ignores sermones scientiæ.
Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 Testis iniquus deridet judicium, et os impiorum devorat iniquitatem.
Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 Parata sunt derisoribus judicia, et mallei percutientes stultorum corporibus.
Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
