Proverbiorum 18
1 Occasiones quærit qui vult recedere ab amico: omni tempore erit exprobrabilis.
Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
2 Non recipit stultus verba prudentiæ, nisi ea dixeris quæ versantur in corde ejus.
Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
3 Impius, cum in profundum venerit peccatorum, contemnit; sed sequitur eum ignominia et opprobrium.
Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
4 Aqua profunda verba ex ore viri, et torrens redundans fons sapientiæ.
Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
5 Accipere personam impii non est bonum, ut declines a veritate judicii.
Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
6 Labia stulti miscent se rixis, et os ejus jurgia provocat.
Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
7 Os stulti contritio ejus, et labia ipsius ruina animæ ejus.
Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
8 Verba bilinguis quasi simplicia, et ipsa perveniunt usque ad interiora ventris. Pigrum dejicit timor; animæ autem effeminatorum esurient.
Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
9 Qui mollis et dissolutus est in opere suo frater est sua opera dissipantis.
Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
10 Turris fortissima nomen Domini; ad ipsum currit justus, et exaltabitur.
Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
11 Substantia divitis urbs roboris ejus, et quasi murus validus circumdans eum.
Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
12 Antequam conteratur, exaltatur cor hominis, et antequam glorificetur, humiliatur.
Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
13 Qui prius respondet quam audiat, stultum se esse demonstrat, et confusione dignum.
Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
14 Spiritus viri sustentat imbecillitatem suam; spiritum vero ad irascendum facilem quis poterit sustinere?
Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
15 Cor prudens possidebit scientiam, et auris sapientium quærit doctrinam.
Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
16 Donum hominis dilatat viam ejus, et ante principes spatium ei facit.
Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
17 Justus prior est accusator sui: venit amicus ejus, et investigabit eum.
Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
18 Contradictiones comprimit sors, et inter potentes quoque dijudicat.
Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
19 Frater qui adjuvatur a fratre quasi civitas firma, et judicia quasi vectes urbium.
Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
20 De fructu oris viri replebitur venter ejus, et genimina labiorum ipsius saturabunt eum.
Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
21 Mors et vita in manu linguæ; qui diligunt eam comedent fructus ejus.
Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
22 Qui invenit mulierem bonam invenit bonum, et hauriet jucunditatem a Domino. Qui expellit mulierem bonam expellit bonum; qui autem tenet adulteram stultus est et impius.
Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
23 Cum obsecrationibus loquetur pauper, et dives effabitur rigide.
Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
24 Vir amabilis ad societatem magis amicus erit quam frater.
Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
