Proverbiorum 16
1 Hominis est animam præparare, et Domini gubernare linguam.
Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2 Omnes viæ hominis patent oculis ejus; spirituum ponderator est Dominus.
Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3 Revela Domino opera tua, et dirigentur cogitationes tuæ.
Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4 Universa propter semetipsum operatus est Dominus; impium quoque ad diem malum.
Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5 Abominatio Domini est omnis arrogans; etiamsi manus ad manum fuerit, non est innocens. Initium viæ bonæ facere justitiam; accepta est autem apud Deum magis quam immolare hostias.
Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6 Misericordia et veritate redimitur iniquitas, et in timore Domini declinatur a malo.
Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7 Cum placuerint Domino viæ hominis, inimicos quoque ejus convertet ad pacem.
Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
8 Melius est parum cum justitia quam multi fructus cum iniquitate.
Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
9 Cor hominis disponit viam suam, sed Domini est dirigere gressus ejus.
Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10 Divinatio in labiis regis; in judicio non errabit os ejus.
Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11 Pondus et statera judicia Domini sunt, et opera ejus omnes lapides sacculi.
Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
12 Abominabiles regi qui agunt impie, quoniam justitia firmatur solium.
Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
13 Voluntas regum labia justa; qui recta loquitur diligetur.
Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
14 Indignatio regis nuntii mortis, et vir sapiens placabit eam.
Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15 In hilaritate vultus regis vita, et clementia ejus quasi imber serotinus.
V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
16 Posside sapientiam, quia auro melior est, et acquire prudentiam, quia pretiosior est argento.
Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
17 Semita justorum declinat mala; custos animæ suæ servat viam suam.
Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
18 Contritionem præcedit superbia, et ante ruinam exaltatur spiritus.
Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
19 Melius est humiliari cum mitibus quam dividere spolia cum superbis.
Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
20 Eruditus in verbo reperiet bona, et qui sperat in Domino beatus est.
Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21 Qui sapiens est corde appellabitur prudens, et qui dulcis eloquio majora percipiet.
Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
22 Fons vitæ eruditio possidentis; doctrina stultorum fatuitas.
Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
23 Cor sapientis erudiet os ejus, et labiis ejus addet gratiam.
Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
24 Favus mellis composita verba; dulcedo animæ sanitas ossium.
Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
25 Est via quæ videtur homini recta, et novissima ejus ducunt ad mortem.
Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
26 Anima laborantis laborat sibi, quia compulit eum os suum.
Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27 Vir impius fodit malum, et in labiis ejus ignis ardescit.
Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
28 Homo perversus suscitat lites, et verbosus separat principes.
Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
29 Vir iniquus lactat amicum suum, et ducit eum per viam non bonam.
Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30 Qui attonitis oculis cogitat prava, mordens labia sua perficit malum.
Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
31 Corona dignitatis senectus, quæ in viis justitiæ reperietur.
Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
32 Melior est patiens viro forti, et qui dominatur animo suo expugnatore urbium.
Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
33 Sortes mittuntur in sinum, sed a Domino temperantur.
Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
