Proverbiorum 13
1 Filius sapiens doctrina patris; qui autem illusor est non audit cum arguitur.
Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
2 De fructu oris sui homo satiabitur bonis: anima autem prævaricatorum iniqua.
Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
3 Qui custodit os suum custodit animam suam; qui autem inconsideratus est ad loquendum, sentiet mala.
Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
4 Vult et non vult piger; anima autem operantium impinguabitur.
Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
5 Verbum mendax justus detestabitur; impius autem confundit, et confundetur.
Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
6 Justitia custodit innocentis viam, impietas autem peccatorem supplantat.
Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
7 Est quasi dives, cum nihil habeat, et est quasi pauper, cum in multis divitiis sit.
Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
8 Redemptio animæ viri divitiæ suæ; qui autem pauper est, increpationem non sustinet.
Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
9 Lux justorum lætificat: lucerna autem impiorum extinguetur.
Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
10 Inter superbos semper jurgia sunt; qui autem agunt omnia cum consilio, reguntur sapientia.
Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
11 Substantia festinata minuetur; quæ autem paulatim colligitur manu, multiplicabitur.
Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
12 Spes quæ differtur affligit animam; lignum vitæ desiderium veniens.
Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
13 Qui detrahit alicui rei, ipse se in futurum obligat; qui autem timet præceptum, in pace versabitur. Animæ dolosæ errant in peccatis: justi autem misericordes sunt, et miserantur.
Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
14 Lex sapientis fons vitæ, ut declinet a ruina mortis.
Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
15 Doctrina bona dabit gratiam; in itinere contemptorum vorago.
Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
16 Astutus omnia agit cum consilio; qui autem fatuus est aperit stultitiam.
Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
17 Nuntius impii cadet in malum; legatus autem fidelis, sanitas.
Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
18 Egestas et ignominia ei qui deserit disciplinam; qui autem acquiescit arguenti glorificabitur.
Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
19 Desiderium si compleatur delectat animam; detestantur stulti eos qui fugiunt mala.
Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
20 Qui cum sapientibus graditur sapiens erit; amicus stultorum similis efficietur.
Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
21 Peccatores persequitur malum, et justis retribuentur bona.
Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
22 Bonus reliquit hæredes filios et nepotes, et custoditur justo substantia peccatoris.
Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
23 Multi cibi in novalibus patrum, et aliis congregantur absque judicio.
Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
24 Qui parcit virgæ odit filium suum; qui autem diligit illum instanter erudit.
Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
25 Justus comedit et replet animam suam; venter autem impiorum insaturabilis.
Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
