Proverbiorum 11
1 Statera dolosa abominatio est apud Dominum, et pondus æquum voluntas ejus.
Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
2 Ubi fuerit superbia, ibi erit et contumelia; ubi autem est humilitas, ibi et sapientia.
Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
3 Simplicitas justorum diriget eos, et supplantatio perversorum vastabit illos.
Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
4 Non proderunt divitiæ in die ultionis; justitia autem liberabit a morte.
Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
5 Justitia simplicis diriget viam ejus, et in impietate sua corruet impius.
Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
6 Justitia rectorum liberabit eos, et in insidiis suis capientur iniqui.
Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
7 Mortuo homine impio, nulla erit ultra spes, et exspectatio sollicitorum peribit.
Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
8 Justus de angustia liberatus est, et tradetur impius pro eo.
Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
9 Simulator ore decipit amicum suum; justi autem liberabuntur scientia.
Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
10 In bonis justorum exsultabit civitas, et in perditione impiorum erit laudatio.
Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
11 Benedictione justorum exaltabitur civitas, et ore impiorum subvertetur.
Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
12 Qui despicit amicum suum indigens corde est; vir autem prudens tacebit.
Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
13 Qui ambulat fraudulenter, revelat arcana; qui autem fidelis est animi, celat amici commissum.
Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
14 Ubi non est gubernator, populus corruet; salus autem, ubi multa consilia.
Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
15 Affligetur malo qui fidem facit pro extraneo; qui autem cavet laqueos securus erit.
Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
16 Mulier gratiosa inveniet gloriam, et robusti habebunt divitias.
Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
17 Benefacit animæ suæ vir misericors; qui autem crudelis est, etiam propinquos abjicit.
Èlověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
18 Impius facit opus instabile, seminanti autem justitiam merces fidelis.
Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
19 Clementia præparat vitam, et sectatio malorum mortem.
Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
20 Abominabile Domino cor pravum, et voluntas ejus in iis qui simpliciter ambulant.
Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
21 Manus in manu non erit innocens malus; semen autem justorum salvabitur.
Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
22 Circulus aureus in naribus suis, mulier pulchra et fatua.
Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
23 Desiderium justorum omne bonum est; præstolatio impiorum furor.
Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
24 Alii dividunt propria, et ditiores fiunt; alii rapiunt non sua, et semper in egestate sunt.
Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
25 Anima quæ benedicit impinguabitur, et qui inebriat, ipse quoque inebriabitur.
Èlověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
26 Qui abscondit frumenta maledicetur in populis; benedictio autem super caput vendentium.
Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
27 Bene consurgit diluculo qui quærit bona; qui autem investigator malorum est, opprimetur ab eis.
Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
28 Qui confidit in divitiis suis corruet: justi autem quasi virens folium germinabunt.
Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
29 Qui conturbat domum suam possidebit ventos, et qui stultus est serviet sapienti.
Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
30 Fructus justi lignum vitæ, et qui suscipit animas sapiens est.
Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
31 Si justus in terra recipit, quanto magis impius et peccator!
Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?
