Lamentationes 5
1 Recordare, Domine, quid acciderit nobis; intuere et respice opprobrium nostrum.
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Hæreditas nostra versa est ad alienos, domus nostræ ad extraneos.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Pupilli facti sumus absque patre, matres nostræ quasi viduæ.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Aquam nostram pecunia bibimus; ligna nostra pretio comparavimus.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Cervicibus nostris minabamur, lassis non dabatur requies.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Ægypto dedimus manum et Assyriis, ut saturaremur pane.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Patres nostri peccaverunt, et non sunt: et nos iniquitates eorum portavimus.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Servi dominati sunt nostri: non fuit qui redimeret de manu eorum.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 In animabus nostris afferebamus panem nobis, a facie gladii in deserto.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Pellis nostra quasi clibanus exusta est, a facie tempestatum famis.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Mulieres in Sion humiliaverunt, et virgines in civitatibus Juda.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Principes manu suspensi sunt; facies senum non erubuerunt.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Adolescentibus impudice abusi sunt, et pueri in ligno corruerunt.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Senes defecerunt de portis, juvenes de choro psallentium.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Defecit gaudium cordis nostri; versus est in luctum chorus noster.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Cecidit corona capitis nostri: væ nobis, quia peccavimus!
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Propterea mœstum factum est cor nostrum; ideo contenebrati sunt oculi nostri,
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 propter montem Sion quia disperiit; vulpes ambulaverunt in eo.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Tu autem, Domine, in æternum permanebis, solium tuum in generationem et generationem.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Quare in perpetuum oblivisceris nostri, derelinques nos in longitudine dierum?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Converte nos, Domine, ad te, et convertemur; innova dies nostros, sicut a principio.
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 Sed projiciens repulisti nos: iratus es contra nos vehementer.
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
