Job 8
1 Respondens autem Baldad Suhites, dixit:
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 Usquequo loqueris talia, et spiritus multiplex sermones oris tui?
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Numquid Deus supplantat judicium? aut Omnipotens subvertit quod justum est?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Etiam si filii tui peccaverunt ei, et dimisit eos in manu iniquitatis suæ:
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 tu tamen si diluculo consurrexeris ad Deum, et Omnipotentem fueris deprecatus;
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 si mundus et rectus incesseris: statim evigilabit ad te, et pacatum reddet habitaculum justitiæ tuæ,
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 in tantum ut si priora tua fuerint parva, et novissima tua multiplicentur nimis.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Interroga enim generationem pristinam, et diligenter investiga patrum memoriam
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 (hesterni quippe sumus, et ignoramus, quoniam sicut umbra dies nostri sunt super terram),
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 et ipsi docebunt te, loquentur tibi, et de corde suo proferent eloquia.
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Numquid vivere potest scirpus absque humore? aut crescere carectum sine aqua?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Cum adhuc sit in flore, nec carpatur manu, ante omnes herbas arescit.
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 Sic viæ omnium qui obliviscuntur Deum, et spes hypocritæ peribit.
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 Non ei placebit vecordia sua, et sicut tela aranearum fiducia ejus.
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 Innitetur super domum suam, et non stabit; fulciet eam, et non consurget.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Humectus videtur antequam veniat sol, et in ortu suo germen ejus egredietur.
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 Super acervum petrarum radices ejus densabuntur, et inter lapides commorabitur.
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 Si absorbuerit eum de loco suo, negabit eum, et dicet: Non novi te.
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Hæc est enim lætitia viæ ejus, ut rursum de terra alii germinentur.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Deus non projiciet simplicem, nec porriget manum malignis,
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 donec impleatur risu os tuum, et labia tua jubilo.
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 Qui oderunt te induentur confusione, et tabernaculum impiorum non subsistet.
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
