Job 6
1 Respondens autem Job, dixit:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Utinam appenderentur peccata mea quibus iram merui, et calamitas quam patior, in statera!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 Quasi arena maris hæc gravior appareret; unde et verba mea dolore sunt plena:
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 quia sagittæ Domini in me sunt, quarum indignatio ebibit spiritum meum; et terrores Domini militant contra me.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Numquid rugiet onager cum habuerit herbam? aut mugiet bos cum ante præsepe plenum steterit?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 aut poterit comedi insulsum, quod non est sale conditum? aut potest aliquis gustare quod gustatum affert mortem?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 Quæ prius nolebat tangere anima mea, nunc, præ angustia, cibi mei sunt.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Quis det ut veniat petitio mea, et quod expecto tribuat mihi Deus?
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 et qui cœpit, ipse me conterat; solvat manum suam, et succidat me?
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Et hæc mihi sit consolatio, ut affligens me dolore, non parcat, nec contradicam sermonibus Sancti.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 Quæ est enim fortitudo mea, ut sustineam? aut quis finis meus, ut patienter agam?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Nec fortitudo lapidum fortitudo mea, nec caro mea ænea est.
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Ecce non est auxilium mihi in me, et necessarii quoque mei recesserunt a me.
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 Qui tollit ab amico suo misericordiam, timorem Domini derelinquit.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Fratres mei præterierunt me, sicut torrens qui raptim transit in convallibus.
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Qui timent pruinam, irruet super eos nix.
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 Tempore quo fuerint dissipati, peribunt; et ut incaluerit, solventur de loco suo.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Involutæ sunt semitæ gressuum eorum; ambulabunt in vacuum, et peribunt.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 Considerate semitas Thema, itinera Saba, et expectate paulisper.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 Confusi sunt, quia speravi: venerunt quoque usque ad me, et pudore cooperti sunt.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 Nunc venistis; et modo videntes plagam meam, timetis.
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Numquid dixi: Afferte mihi, et de substantia vestra donate mihi?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 vel: Liberate me de manu hostis, et de manu robustorum eruite me?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Docete me, et ego tacebo: et si quid forte ignoravi, instruite me.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 Quare detraxistis sermonibus veritatis, cum e vobis nullus sit qui possit arguere me?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Ad increpandum tantum eloquia concinnatis, et in ventum verba profertis.
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Super pupillum irruitis, et subvertere nitimini amicum vestrum.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Verumtamen quod cœpistis explete: præbete aurem, et videte an mentiar.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Respondete, obsecro, absque contentione; et loquentes id quod justum est, judicate.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Et non invenietis in lingua mea iniquitatem, nec in faucibus meis stultitia personabit.
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
