Job 40
1 Et adjecit Dominus, et locutus est ad Job:
A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
2 Numquid qui contendit cum Deo, tam facile conquiescit? utique qui arguit Deum, debet respondere ei.
Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
3 Respondens autem Job Domino, dixit:
Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
4 Qui leviter locutus sum, respondere quid possum? manum meam ponam super os meum.
Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
5 Unum locutus sum, quod utinam non dixissem: et alterum, quibus ultra non addam.
Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
6 Respondens autem Dominus Job de turbine, dixit:
Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
7 Accinge sicut vir lumbos tuos: interrogabo te, et indica mihi.
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
8 Numquid irritum facies judicium meum, et condemnabis me, ut tu justificeris?
Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
9 Et si habes brachium sicut Deus? et si voce simili tonas?
Èili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
10 Circumda tibi decorem, et in sublime erigere, et esto gloriosus, et speciosis induere vestibus.
Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
11 Disperge superbos in furore tuo, et respiciens omnem arrogantem humilia.
Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
12 Respice cunctos superbos, et confunde eos, et contere impios in loco suo.
Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
13 Absconde eos in pulvere simul, et facies eorum demerge in foveam.
Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
14 Et ego confitebor quod salvare te possit dextera tua.
A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
15 Ecce behemoth quem feci tecum, fœnum quasi bos comedet.
Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
16 Fortitudo ejus in lumbis ejus, et virtus illius in umbilico ventris ejus.
Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
17 Stringit caudam suam quasi cedrum; nervi testiculorum ejus perplexi sunt.
Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
18 Ossa ejus velut fistulæ æris; cartilago illius quasi laminæ ferreæ.
Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
19 Ipse est principium viarum Dei: qui fecit eum applicabit gladium ejus.
Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
20 Huic montes herbas ferunt: omnes bestiæ agri ludent ibi.
Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
21 Sub umbra dormit in secreto calami, et in locis humentibus.
V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
22 Protegunt umbræ umbram ejus: circumdabunt eum salices torrentis.
Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
23 Ecce absorbebit fluvium, et non mirabitur, et habet fiduciam quod influat Jordanis in os ejus.
Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
24 In oculis ejus quasi hamo capiet eum, et in sudibus perforabit nares ejus.
Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?
