Job 4

1 Respondens autem Eliphaz Themanites, dixit:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Si cœperimus loqui tibi, forsitan moleste accipies; sed conceptum sermonem tenere quis poterit?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Ecce docuisti multos, et manus lassas roborasti;

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 vacillantes confirmaverunt sermones tui, et genua trementia confortasti.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Nunc autem venit super te plaga, et defecisti; tetigit te, et conturbatus es.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 Ubi est timor tuus, fortitudo tua, patientia tua, et perfectio viarum tuarum?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Recordare, obsecro te, quis umquam innocens periit? aut quando recti deleti sunt?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 Quin potius vidi eos qui operantur iniquitatem, et seminant dolores, et metunt eos,

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 flante Deo perisse, et spiritu iræ ejus esse consumptos.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 Rugitus leonis, et vox leænæ, et dentes catulorum leonum contriti sunt.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 Tigris periit, eo quod non haberet prædam, et catuli leonis dissipati sunt.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 Porro ad me dictum est verbum absconditum, et quasi furtive suscepit auris mea venas susurri ejus.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 In horrore visionis nocturnæ, quando solet sopor occupare homines,

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 pavor tenuit me, et tremor, et omnia ossa mea perterrita sunt;

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 et cum spiritus, me præsente, transiret, inhorruerunt pili carnis meæ.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Stetit quidam, cujus non agnoscebam vultum, imago coram oculis meis, et vocem quasi auræ lenis audivi.

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 Numquid homo, Dei comparatione, justificabitur? aut factore suo purior erit vir?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 Ecce qui serviunt ei, non sunt stabiles, et in angelis suis reperit pravitatem;

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 quanto magis hi qui habitant domos luteas, qui terrenum habent fundamentum, consumentur velut a tinea?

Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 De mane usque ad vesperam succidentur; et quia nullus intelligit, in æternum peribunt.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 Qui autem reliqui fuerint, auferentur ex eis; morientur, et non in sapientia.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.