Job 39
1 Numquid nosti tempus partus ibicum in petris, vel parturientes cervas observasti?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Dinumerasti menses conceptus earum, et scisti tempus partus earum?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Incurvantur ad fœtum, et pariunt, et rugitus emittunt.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Separantur filii earum, et pergunt ad pastum: egrediuntur, et non revertuntur ad eas.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Quis dimisit onagrum liberum, et vincula ejus quis solvit?
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 cui dedi in solitudine domum, et tabernacula ejus in terra salsuginis.
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Contemnit multitudinem civitatis: clamorem exactoris non audit.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 Circumspicit montes pascuæ suæ, et virentia quæque perquirit.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Numquid volet rhinoceros servire tibi, aut morabitur ad præsepe tuum?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Numquid alligabis rhinocerota ad arandum loro tuo, aut confringet glebas vallium post te?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Numquid fiduciam habebis in magna fortitudine ejus, et derelinques ei labores tuos?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Numquid credes illi quod sementem reddat tibi, et aream tuam congreget?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 Penna struthionis similis est pennis herodii et accipitris.
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 Quando derelinquit ova sua in terra, tu forsitan in pulvere calefacies ea?
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 Obliviscitur quod pes conculcet ea, aut bestia agri conterat.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Duratur ad filios suos, quasi non sint sui: frustra laboravit, nullo timore cogente.
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Privavit enim eam Deus sapientia, nec dedit illi intelligentiam.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Cum tempus fuerit, in altum alas erigit: deridet equum et ascensorem ejus.
Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Numquid præbebis equo fortitudinem, aut circumdabis collo ejus hinnitum?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Numquid suscitabis eum quasi locustas? gloria narium ejus terror.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Terram ungula fodit; exultat audacter: in occursum pergit armatis.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Contemnit pavorem, nec cedit gladio.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Super ipsum sonabit pharetra; vibrabit hasta et clypeus:
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 fervens et fremens sorbet terram, nec reputat tubæ sonare clangorem.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Ubi audierit buccinam, dicit: Vah! procul odoratur bellum: exhortationem ducum, et ululatum exercitus.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Numquid per sapientiam tuam plumescit accipiter, expandens alas suas ad austrum?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Numquid ad præceptum tuum elevabitur aquila, et in arduis ponet nidum suum?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 In petris manet, et in præruptis silicibus commoratur, atque inaccessis rupibus.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 Inde contemplatur escam, et de longe oculi ejus prospiciunt.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Pulli ejus lambent sanguinem: et ubicumque cadaver fuerit, statim adest.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
